Tak jsem se zase na okamžik podíval na televizi. A co tam nevidím - smutné výrazy několika pánů, jak brečí nad tím, jak se jim nevede v podnikání. Celkem normální situace, prostě někomu se nedaří a někomu ano. To už je prostě tak. Ale tihle všichni vyhrožovali, že budou kvůli tomu stávkovat. To už probudí chuť psát ...

Je to totiž něco, co se opakuje poslední léta pořád dokola. Mnoho lidí se vrhlo na zemědělství a začalo podnikat. Je to asi drahý obor, a tak jim první vlády začaly poskytovat dotace. Zemědělci si asi příliš zvykli na to, že i když nevydělávají, tak vlastně vydělávají. Ale stát se zadlužuje víc a víc, dotace slábnou, EU na ně už tolik nepřispívá a dochází k tomu, co bylo na obzoru - stát už na dotace nemá a asi nedá, nebo nedá moc...

Co teď?

Doteď jsem měl takový divný pocit, že když podnikám, tak proto, abych vydělal a ne abych se vozil na zádech těch ostatních - protože odněkud se ty dotace brát musí, ať je to EU nebo ČR, pořád je to rozpočet, který se tvoří z příjmů nás všech. Když na něčem prodělávám, tak nejdu brečet před státní úřady, ale podnikání změním, abych si vybral něco, v čem se mi bude dařit. Anebo přestanu a nechám se zaměstnant u někoho, komu se daří.

Už před nějakou dobou nám zdražili s velkou rozkoší máslo, chleba a teď se chystají na maso. Přestože se v novinách objevují články odborníků z oboru, kteří říkají pořád stejnou věc - zdražuje se zbytečně, nebo zbytečně moc... Ale to je věc, krerá se opomíjí. Brek je vidět víc a líp působí.

Ať se chlapci z polí a od zvířátek konečně přestanou litovat, začnou si na sebe vydělávat a přestanou nás otravovat tím, jak pláčou vládě a státu u nohou.

Díky.