GLOSA: Prasátka
Je to totiž něco, co se opakuje poslední léta pořád dokola. Mnoho lidí se vrhlo na zemědělství a začalo podnikat. Je to asi drahý obor, a tak jim první vlády začaly poskytovat dotace. Zemědělci si asi příliš zvykli na to, že i když nevydělávají, tak vlastně vydělávají. Ale stát se zadlužuje víc a víc, dotace slábnou, EU na ně už tolik nepřispívá a dochází k tomu, co bylo na obzoru - stát už na dotace nemá a asi nedá, nebo nedá moc...
Co teď?
Doteď jsem měl takový divný pocit, že když podnikám, tak proto, abych vydělal a ne abych se vozil na zádech těch ostatních - protože odněkud se ty dotace brát musí, ať je to EU nebo ČR, pořád je to rozpočet, který se tvoří z příjmů nás všech. Když na něčem prodělávám, tak nejdu brečet před státní úřady, ale podnikání změním, abych si vybral něco, v čem se mi bude dařit. Anebo přestanu a nechám se zaměstnant u někoho, komu se daří.
Už před nějakou dobou nám zdražili s velkou rozkoší máslo, chleba a teď se chystají na maso. Přestože se v novinách objevují články odborníků z oboru, kteří říkají pořád stejnou věc - zdražuje se zbytečně, nebo zbytečně moc... Ale to je věc, krerá se opomíjí. Brek je vidět víc a líp působí.
Ať se chlapci z polí a od zvířátek konečně přestanou litovat, začnou si na sebe vydělávat a přestanou nás otravovat tím, jak pláčou vládě a státu u nohou.
Díky.