V České republice máme dvě lékařské komory. V jedné se sdružují lékaři, kteří pečují o ústní dutinu, v druhé ti ostatní. Každá z komor si volí svého prezidenta. Zatímco prezidentem České lékařské komory je MUDr. Milan Kubek, spíše odborář než věhlasný specialista, v čele České stomatologické komory stojí doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc., stomatochirurg a mezinárodně uznávaný specialista na laserovou a estetickou medicínu.

Oba prezidenti se v koronavirové době vyjadřují k aktuálním věcem veřejným, přičemž epidemiolog, imunolog či virolog není ani jeden z nich. A tady narazíme na další rozdíly. Zatímco Kubek patří mezi největší propagátory všech možných i nemožných restrikcí, omezení a lockdownů, Šmucler je v tomto ohledu mnohem zdrženlivější, přičemž svoje vývody do značné míry opírá o pečlivé studium zahraničních zkušeností.

Ale pak je tu ještě jeden rozdíl, ten úplně nejpodstatnější, ba pro naši především mediální realitu přímo definiční. Zatímco tuctový lékař Kubek z obrazovky prakticky nesleze a straší obyvatelstvo takřka denně, specialista Šmucler z vysílání veřejnoprávní České televize jaksi vysublimoval. Prostě vymizel.

A zatímco Kubek je z titulu své komorové funkce považován málem za lékařskou kapacitu, jíž ale prostě není, prezident druhé komory Šmucler, který takovou kapacitou ve svém stomatochirurgickém a orofaciálně onkologickém oboru bezesporu je, je naopak kdekým nálepkován jako „zubař“, jako by jeho denním chlebem bylo vrtání plomb. Pročež zřejmě má být – na rozdíl od internisty Kubka – nezpůsobilý k tomu, aby se vyjadřoval k aktuálním medicínsko společenským otázkám.

Podobným způsobem byly z veřejného diskursu vypuzeni prof. MUDr. Jiří Beran, CSc., prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc. a mnozí další.

Proč se to takhle děje? Protože Šmucler i ti další říkají něco trochu jiného, než co je alibistickou politickou věrchuškou a jí sloužícím hlavním mediálním proudem z neznámých důvodů považováno za jediný správný názor. Ve skutečnosti ale žádný jediný správní názor neexistuje a to úplně nejsprávnější, co pro nás a obecně pro společnost média mohou dělat, je dávat vyvážený prostor různým názorům, respektive zprostředkovávat jejich střet.

Jestliže toto média – a na prvním místě Česká televize – nedělají, zpronevěřují se svému poslání a Česká televize navíc také svým povinnostem vyplývajícím ze zákona. Nic dobrého z toho nemůže vzejít. A podíváme-li se na realitu kolem sebe, musíme si přiznat, že ani nevzchází.