Následkem akce Děkujeme, odcházíme se stalo cosi velmi vážného, něco, co asi ani lékaři nepředpokládali. Byl vržen nepěkný stín na vztah pacienta k lékaři. I když se nakrásně budeme vzájemně přesvědčovat, že se vlastně nic nestalo, opak je a bude pravdou. Důvěra v lékaře jako člověka oddaného svému povolání vzala za své. To je špatné nejen pro nás, ale i pro pány doktory. Pacient už nikdy neuvěří, že to lékař, ve snaze vyléčit ho, myslí vážně. Budeme ho podezírat, že nám kupříkladu nemoc protahuje kvůli penězům, že nás odbývá, protože mu na nás vůbec, ale vůbec nezáleží, ačkoli to třeba nebude pravda.

Když jsem procházel zdravotnickým školením, bylo nám kladeno na srdce, abychom se prvořadě snažili získat si důvěru pacienta, protože s tou se nemocný rychleji a snadněji uzdravuje. Lékařům se svou nešikovnosti podařilo rozbít to nejcennější z instrumentů medicíny. Nikdy bych nevěřil, že k něčemu takovému může dojít. Tím nemyslím, že by lékaři neměli protestovat. Jako lidé na to mají právo. Pohrdání zasluhuje ten bezohledný způsob nátlaku. Nechce se mi věřit, že to vzniklo „v medicínské dílně“. To opravdu spíš vypadá na nápad pana Hrabovského, který se mstí republice, těžko říci, za co.

Ale ať tomu je jakkoli, na triko to vše bude připsáno lékařům, už jen z toho důvodu, že brnkali na nervy všech důvěřivých lidí (a těch je u nás bezpočet) a nerozpakovali se je uvrhnout do svěrací kazajky strachu, co s jejich zdravím bude dál. S touto vizitkou je dnes jen velmi těžko budou s otevřenou náručí přijímat v zahraničí, kde je trend "náš zákazník, náš pán".