Miloš Zeman nevzpomíná rád na 17. listopad 2014. Aby mu to „nevzpomínání“ ulehčili, poslanci přejmenovali tento svátek tak, jak se za bolševika jmenoval. Návrh podala bývalá ministryně Válková.

Těsně po pádu bolševismu byl někdejší Mezinárodní den studentstva připomínající smrt Jana Opletala ( a poté zneužit bolševiky v jejich dlouhé samovládě) přejmenován na Den boje studentů za svobodu a demokracii. Od listopadu 1989 již uplynulo hodně vody, a nastala tedy příležitost „vrátit se ke kořenům“. Na návrh bývalé ministryně spravedlnosti Válkové schválila poslanecká sněmovna většinou poslanců vládní koalice přejmenování 17. listopadu na Mezinárodní den studenstva a den boje za svobodu a demokracii.

Přejmenování je vždy o symbolech. Po listopadu 1989 se nová politická garnitura rozhodla zdůraznit nový obsah 17. listopadu, který začal shromážděním studentů na Albertově (s nímž měl tak velký problém Zeman v roce 2014) a skončil koncem vlády KSČ. Vládní koalice se rozhodla vrátit původní název svátku s dovětkem den boje za svobodu a demokracii. Tím bylo dokonáno popření hlavní role, kterou tehdejší vysokoškoláci v listopadu 1989 hráli. Není to jen takové „slovíčkaření“, je to postupná bagatelizace vlivu studentského vysokoškolského živlu na pozdně normalizační dobu.

V časech, kdy má svátek kdejaká činnost a věc či aktivita (jen nahlédněte do kalendáře, která skupinka či profese má tento týden svátek!) se může zdát celá věc jako malichernost. Bohužel, není tomu tak. Kdyby tomu tak bylo, nevznikla by ani iniciativa paní Válkové, která to jistě za malichernost nepovažovala, a proto změnu názvu státního svátku navrhla a prosadila díky vládní většině. Musím tedy s lítostí dát za pravdu těm komentátorům, kteří rok mimořádných voleb 2013 považují za nástup nového režimu. Pro každý nový režim je ostatně změna názvů svátků symbolem.

2. březen 2016 bychom tak symbolicky mohli označit za pohřeb polistopadového režimu a plného nástupu „nové politiky“. Vládní koalice si tak bude moci do svého „kontrolního hlášení“ napsat: máme to konečně pevně v rukou.

P.S. 2. března, v den schválení návratu kdysi bolševického svátku do našeho kalendáře, je takzvaný Mezinárodní den boje spisovatelů za mír. Tak to se povedlo!