Letos žijeme na ekologický dluh už od pondělka

Některá čísla jsou sice bezrozměrná, zato mají symbolický a emoční význam. Třeba když v akčním filmu pilot letadla řekne: „Právě jsme překročili bod návratu.“ Což znamená, že musí doletět až k cíli, neboť pro návrat nezbývá palivo. Každý rok se vyhlašuje Den daňové svobody, do něhož pracujeme jen na daně – letos tu připadl na 28. květen. A v témže duchu i Den ekologického dluhu (Earth Overshoot Day), do kterého lidé spotřebovali roční zdroje na Zemi a od něhož po zbytek roku žijí na ekologický dluh. Letos to datum globálně připadlo na 29. červenec, na pondělek.

O těch číslech i datech si může leckdo myslet leccos. Nevyhlašují je vlády podle schválené metodiky, ale nevládky, jako jsou Liberální institut (Den daňové svobody u nás) či Global Footprint Network (Den ekologického dluhu). Ale i ten, kdo taková data považuje za ideologizovaná, by měl připustit, že používají stálou metodiku, tudíž umožňují srovnání a zjišťování trendů. To není žádná velká věda.

Den daňové svobody se vychyluje nahoru i dolů podle míry zdanění. V roce 2010 u nás připadl až na 18. červen, loni na 22. květen, letos na 28. květen. Zato graf začátku života na ekologický dluh míří jen dolů. V roce 1970 to bylo až 29. prosince, v roce 2000 už 23. září, v roce 2010 již 7. srpna a od loňska dokonce v červenci. Celé lidstvo spotřebuje tolik zdrojů, že odpovídají produkci 1,75 planety Země. Kdyby na planetě žili jen Britové, Švýcaři či obyvatelé Beneluxu, byly by to však čtyři Země. V případě Němců, Rakušanů, Poláků či Čechů dvě až tři Země. Naopak rezervu ve spotřebě zdrojů mají v Evropě jen Norsko, Švédsko, Estonsko, Lotyšsko a Finsko.

Co k tomu říci? Vzpomeňme si na rok 2002 a okřídlená slova, která ve volební kampani řekl lídr ČSSD Vladimír Špidla: „Zdroje jsou.“ Adresoval je státnímu rozpočtu, který nelze zcela srovnávat se zdroji planety Země. Ale stejně. Neměl by argument „zdroje jsou“ na adresu planety vzbuzovat stejnou kritiku, jakou v roce 2002 vyvolal Špidla?

LN, 30.7.2019