V naší zemi jsou v současné chvíli dvě budovy s výskytem paranormálních jevů. Jednou z budov je Pražský hrad. Skromnější strašení se odehrává v domku rodiny Mračkových ve Strašicích. Praskají tam žárovky v množství větším než malém, puklo akvárium se želvou, sám od sebe se rozbil lihový teploměr, vše nasvědčuje přítomnosti ducha zvaného poltergeist. V anglické terminologii se takovému domu říká „haunted house“. Ve světě jich jsou stovky, lze se o tom přesvědčit na webové stránce www.hauntedhouses.com. O strašecích domech psal Plautus i Plinius mladší. Pojem strašecího domu, tedy „navštěvovaného domu“, vstoupil i do práva. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu státu New York z roku 1991, na základě sporu Stambovsky versus Ackley, je prodávající povinen informovat zájemce, že v prodávaném domě straší.

V domě, kde žiji se svou ženou Ljubou Krbovou, strašilo v letech 2006 a 2007. K stávajícímu domku jsme přistavěli ateliér a ten začal praskat a pukat a padat. Střídali se zde odborníci ze stavebních a technických fakult a všichni vynesli shodný verdikt: To jsem ještě v životě neviděl. Blízko od nás je keltské sídliště Závist. Napadlo nás, že jsme ateliér postavili nad hrobem keltského druida a kladli jsme vřesové věnečky na zkřivený okenní parapet druidovi na usmířenou. Pak se ukázalo, že příčinou je smyčka tepelného čerpadla, ale bůh ví, jak to bylo, druida bych zcela nevyloučil.

V souvislosti se strašením ve Strašicích mě potěšil kolega Jiří X. Doležal v posledním Reflexu, který se byl v navštíveném domě podívat a usoudil, že to, co se zde děje, definitivně strhává masku „oficiální vědě“. Čteme zde ve zvláštním článku Věda jako náboženství otázku, proč to strašení už dávno nikdo vědecky neprozkoumal. „Odpověď je jednoduchá,“ odpovídá sám sobě autor, „proto, že pro řadu vědců představuje věda jen formu náboženství rozumu, ve který věřím, v Jediný a Jedině Správný.“

Usoudil jsem z toho, že ve Strašicích přinejmenším zastrašilo, když tam J. X. D. byl a strašilo mu ve věži. Jestliže totiž něco na celém světě NENÍ strnulé a dogmatické, je to věda. Ve všech jejích oborech jde o otevřený a nikdy nekončící proces. Každý její závěr je pokládán za dočasný a je vystaven tlaku konkurenčních teorií podepřených důkazy plynoucími - zase z dočasných, tedy dobově vymezených - experimentů a měření. O „haunted houses“ jsem poprvé slyšel od tatínka, když mi bylo pět. V té době byl vesmír nekonečný v čase i prostoru, atom měl nedělitelné základní částice elektron, proton a neutron a dědičnost se jaksi sama od sebe přenášela ve vajíčku.

To, co čtu dnes o „haunted houses“, jsou přesně stejné snůšky „zaručených svědectví“, kdežto svět v jeho nejširším slova smyslu se za tu dobu otočil naruby, takže si dnes jsme naprosto jisti, že je určitě jiný, než si myslíme, ale netušíme, jaký ve skutečnosti je. Bláboly o „oficiální vědě“, ty zůstaly a jistě zůstanou i za dalších šest desetiletí. To proto, že iracionalita je měkké křeslo, v němž se ráda uvelebí pohodlná mysl.

LN, 9.11.2009