Přespříští týden se budou v Českém Krumlově opět konat Slavnosti pětilisté růže. Je to kostýmovaná atrakce jako dělaná pro fotografování kompaktem nebo mobilem, turistická podívaná první třídy, nasazená do historických kulis města, které přežilo nejednu strázeň, naposledy červnovou velkou vodu. Takové slavnosti tu mají tradici. Díval jsem se na fotku takové krumlovské slavnosti z roku 1906. Je k vidění v muzeu Fotoatelier Seidel. To je kulturní instituce unikátní nejen v českokrumlovském měřítku, je pozoruhodná v měřítku celočeském: je to rekonstruovaný příbytek a ateliér "fotografa Šumavy Josefa Seidla". Obsahuje dobové rekvizity a hlavně obrovský obrazový archiv, dnes už digitalizovaný. Ten zachycuje život na česko-rakousko-německém pomezí. Když tu prohlížíte fotografie, uvědomujete si, že tu nejsou uložené exponáty, ale stíny osudu.

Zpátky k té fotografii. Zachycuje hlavní krumlovské náměstí a zde jsou nastoupené krojované skupiny, v čele velmožové, kolem množství zbrojnošů a fraucimór. Vše, na co pohlédnete, je stoprocentně německé. "Měli to laděné do gotiky," poznamenal k tomu pan Tůma, který mi to ukazoval. "Dnes je to spíš v duchu renesance."

No ano, renesanční budou i nadcházející Slavnosti růže. Velmi oprávněně. Ono je to celé město renesanční a nevybavuju si, že bych tu něco gotického zahlédl. Rožmberkové byli bohatý rod a starou gotickou veteš nechali zlikvidovat a budovali po svém. Navíc to byl rod český, takže my se rádi na jejich tradici odkazujeme. Němci pak sahali raději ke gotice než k renesanci. To byla jejich slavná doba, tu si rádi připomínali. Tu ji máme, tradici. Taky je to služka prodejná, přiskočí k tomu, kdo ji potřebuje, a dělá mu po vůli. Není tu nezúčastněná, jaksi objektivní. Neplatí, že to, co bylo a opakuje se, musí nutně tvořit tradici. Nikoli. Tradice je to, co je vnímáno jako tradice, a minulost nabízí něco jako casting, tedy výběr herců do ideologického obrazu současnosti.

Nicméně musím opakovat, že renesance ke Krumlovu nezbytně patří a že renesančně oblečená tradice našemu městu sedí líp než ta gotická. Je dobře, že v tomto duchu budou i ty slavnosti, které se tu přespříští víkend budou konat.

Já jsem se do Krumlova dostal kvůli tradici, která, jak doufám, teprve vznikne. Tento víkend tu byl Open-air foto festival. O tradici těžko mluvit, když to bylo poprvé, nicméně věřím, že se zrodilo něco, co tradicí bude. Jsem veterán akcí typu Interkamera a později Digifórům. Stručně by se ta historie dala vyjádřit sloganem "od výstavy k akci". Kdysi se na Interkamerách ukazovaly foťáky, na Digifórech se ukazovalo i fotilo a tady v Krumlově se hlavně fotilo. Tedy, šlo se od pasivního k aktivnímu, od konzumního (vidím a chci koupit) se přechází k vidím a chci na to tvořivě reagovat. Když nevím, jak na to, je tu někdo, kdo to umí a poradí mi - to je podstata toho, co se v Krumlově o víkendu právě uplynulém odehrávalo. I v tom Seidlově muzeu byla jedna štace festivalu. Koukalo se tu? Taky, ale hlavně fotilo.

LN, 10.6.2013