Přiznám se bez mučení, že jsem si svého času usmyslel, že od jisté doby se nebudu dívat na televizi a že nebudu číst žádné noviny. Úžasně a neuvěřitelně to člověka osvobozuje. Mám ovšem potíž zapojit se do debaty v kavárně, kam občas chodím, protože zpravidla nevím, o čem je řeč. Navíc vůbec netuším, co bylo včera v televizi. Takže většinou mlčím. Ale nehádám se.

Někdy se stane, že jsem v té kavárně sám. V tu chvíli zajdu do vedlejší trafiky a nějaké ty noviny si přece jen zakoupím. Jak říkával jeden můj dobrý přítel, abych se „patřičně naštval“. Navíc některým zprávám stejně vůbec neporozumím.

Nu a to se mi stalo zrovna nedávno. Většinou si v těchto případech kupuji Lidové noviny, u nichž nepředpokládám, že bych se „moc naštval“.

V úterý 30. října jsem si v těchto novinách na straně dvanáct pod titulkem „Železnice“ přečetl, že prověrka Nejvyššího kontrolního úřadu (asi našeho) zjistila u Českých drah, že „třetina jejich vlaků slouží přes třicet let“. Na to bylo třeba poslat (nevím kolik) kontrolory Nejvyššího kontrolního úřadu? České dráhy mají jistě orgán, který by byl schopen podat velice rychle kvalifikovanou odpověď v tom smyslu, kolik jejich vlaků slouží déle než třicet let. Netuším, kolik nás, daňové poplatníky, stála ta neuvěřitelně směšná „prověrka“. Jistě by se to dalo zjistit během jednoho dne.

Hned vedle tohoto článku jsem se zájmem shlédl titulek „Černý trh s kuřivem roste“. Byli jsme v něm ujištěni, že náš „černý trh s tabákem“ patří k nejmenším v Evropě. No, to jsem si oddychl. Leč červík hlodal. Moc nekouřím, občas si dám nějaký ten doutníček a cigarety maximálně dvě, tři za den. Toto kuřivo kupuji v místní trafice, kterou vlastní dvě sympatické dámy, u nichž by mě nikdy nenapadlo, že by prodávaly kuřivo z „černého trhu“. To by asi radši z kuřáckého trhu odešly. A teď mi řekněte, kde se ti lumpové z černého trhu s tabákem skrývají. U nás v obci nejsou. Kde mají tedy svá odbytiště? Rozumíte tomu? Já nikoli.

A ve včerejších (31.10) „Lidovkách“ si to Halík vypořádává s Klausem starším. Ať se přou, nějaký výsledek z toho musí být. Leč musím dát za pravdu poslední větě z Halíkova polemického textu: „Do kostela chtějí lidé chodit pro naději a laskavou moudrost, řinčení řetězy už bylo dost a nikomu nepomohlo…“

Mezi námi: kde mají lidé dnes získávat naději a laskavou moudrost? Ve sněmovně? V senátu? Ve vládě? Neumím na tyto otázky odpovědět. Asi jsem fakt nějakej blbej…