Svazek klíčů je symbol převratu v listopadu 1989. Rozstřílená fasáda symbolizuje srpen 1968 a kytku šeříků si spojujeme s květnem 1945. Je asi jasné, co bude i po desetiletích symbolem března 2020. Bude to plátěná rouška. Už jsem taky někde četl, že si je budou lidi schovávat jako relikvii. Dá se to čekat, protože na ten březen 2020 hned tak nezapomeneme a objevují se úvahy, že prožíváme historický přelom, konec globalizace, definitivní rozviklání Evropské unie a zpochybnění světových organizací včetně WHO, bdící nad zdravím světa.

Je to vskutku mimořádná doba a úvahy se objevují všelijaké. Například čtu, že to domácí šití roušek je něco jako národní hanba. Máme se stydět za vládu, která se včas o tak elementární ochranný prostředek nepostarala. Lidé si je museli šít sami a šili a šijí je i pro druhé a ti, kdo to dovedou, tisknou na 3D tiskárnách respirátory. I to je prý ostuda, respirátory se nemají tisknout na 3D tiskárnách, nýbrž mají být ve strategických skladech a odtud se mají distribuovat ke všem, kdo je potřebují.

Národní ostuda. Jestlipak nějakého Brita někdy napadlo, že to byla britská národní ostuda, když před osmdesáti lety zůstalo čtyři sta tisíc britských vojáků ve štychu na plážích u Dunkerque, načež civilisté popadli svoje soukromé lodě a lodičky a vytvořili něco jako námořní most a tahali uvízlé vojáky po desítkách domů. Těžko si představit rozhorleného Brita, jak chodí v Doveru po útesu a hněvivým okem hledí na tu směsici plavidel: to je šlendrián a důkaz neschopnosti a hanba admirality, která se holedbá vladařením nad oceány a nedokáže pomoci jednomu malému expedičnímu sboru přes Anglický kanál široký čtyřicet kilometrů!

Možná, že dokonce se nějaký takový Brit našel, protože to bědování mělo své opodstatnění. Civilisté opravdu museli zaskočit za oficiální autoritu. Srovnání s rouškami kulhá, ale jen tím, že šití roušek je méně malebné než masová plavba lodiček přes Kanál a těžko se o 3D tiskárnách budou točit historické filmy. Princip je stejný. Něco nečekaného nastalo a lidé přiložili ruce k dílu. Stát selhal, byl nepřipraven.

Všechny státy nebyly připraveny na virus s neobyčejnými vlastnostmi a neuvěřitelně lstivou účinností. Jenže se vsadím, že náš stát zrovna tak není připraven na masivní zemětřesení, na pád meteoru nebo invazi Marťanů. Právě tak jsem si jist, že kdyby k nám Marťané opravdu vpadli a ukázalo by se, že na ně platí slaná voda, Češi by podomácku vymýšleli postřikovací přístroje. Jsme schopni podivuhodných výkonů, když věříme, že to má smysl.

Takže šijeme roušky a tiskneme respirátory a představitelé WHO oficiálně prohlašují, že roušky nemají smysl a mohou dokonce škodit.

Věřím, že tohle prohlášení taky vstoupí do historie koronavirové války jako kuriozita, podobně jako ta úvaha o české národní ostudě.

LN, 6.4.2020