Kolem silnic nechal Stanislav Bernard opět vysázet billboardy se svým oblíbeným sloganem Svět se zbláznil: tentokrát je ten billboard výtvarně velice jednoduchý, je na něm stylizovaná mapa republiky nabarvená na oranžovo s výsledkem volem 0:13. Je to reklama, nebo politická agitace? Ostatně sám pivovarník Bernard se ocitl na straně té nuly, do Senátu se místo něho dostal odborář Štěch. Je mi líto, že pivo nepiju, Bernardovy reklamy jsou vtipné a rád bych se nechal zlákat, kdyby inzerovaly něco, co by bylo pro mě.

Reklamy si všímám, nelze si jí nevšímat, ostatně, je tu proto, abychom si všimli. Některé mě rozčilují, jak moc o to usilují. Mattoniho orel velikosti hangáru na Boeing zapíchnutý doprostřed krajiny mi jde na nervy a moc rád bych firmu Mattoni potrestal za tohle znásilnění přírody, kdybych... měl aspoň milion, lépe pak dva až tři dalších pijáků minerálky, kteří by se na to dívali stejně jako já. Ale moc se nad touhle uzurpátorskou, vlezlou reklamou nerozčiluju, musel bych se urozčilovat: v Praze například už jsou reklamy všude, vlevo, vpravo i nad hlavami, takže jezdíme a chodíme doslova tunelem reklam. Jestlipak z toho aspoň město něco má? Pochybuji, spíš předpokládám, že si mastí kapsu nějací úplatní úředníci, a věru že bych se rád v tomto ohledu mýlil.

Jenže reklama lidem nevadí, nevadí jim verbální ohlupování. Jinak by se museli svíjet smíchy, když vidí na zlevněném sejru nápis akce: to je dnes módní slovo, filmy jsou akční, lidi jsou akční, politické strany jsou akční – a sejra je taky akční, když ho o deset halířů na kilo zlevní. Koneckonců, ti akční lidé a akční filmy jsou taky často zlevnění. Zlevňování, to je další fascinující slovo. Velice se mi líbí obrat trvale zlevněné ceny. Je to samozřejmě pitomost. Jakmile něco stojí deset korun a obchodník to zlevní na devět devadesát, jde o zlevněný produkt. Jak dlouho je zlevněný? Na to není žádná norma, ale zhruba by se dalo odhadnout, že ho vnímáme jako zlevněný do té doby, dokud si pamatujeme tu původní cenu. Zlevnění, toť změna, a trvalá změna je protimluv.

Další past na obyvatelstvo je bio. Máme biopivo nebo biomáslo nebo biosýr, je biopotravinářství, lidé jsou posedlí bioživotem. Někde na okraj toho biotřeštění čtu stesky výrobce párků, že by rád aplikoval recepturu na kvalitní párky, ale vyšly by o dvacetník dráž a lidi raději koupí to mizerné, ale o dvacetník levněji. Což ostatně souvisí s volebním výsledkem 0:13, jak ho cituje Stanislav Bernard na svých billboardech. Cpeme se bůčkem a imitací a hulíme u toho cigarety a fascinuje nás bio. Je to nálepka, slibující vykoupení dietetických hříchů.

Stejně jako bio funguje eko. Jakmile někde vidím napsáno eko, čuju podvod. Nejmarkantnější je to v energetice. Větrná elektrárna, toto šeredné monstrum vyrobené pomocí obrovského množství elektrické energie, je do značené míry symbolem šílenství naší doby. Ekologicky šetrné je obvykle nekontrolovaně dražší. Dálniční přechody pro tah losů budiž toho příkladem. Svět se zbláznil? Ovšem, ale je to zároveň eko.

Onehdy jsem objevil další pěkný přídomek, a to nano. Čistě technicky jde o miliardtinu, takže nanometr je miliardtina metru. V domácí lékárničce se objevily jakési „nanopilulky“, vitaminové tabletky ozdobené módní předponou. Jsou tudíž dražší, a když takovou nanovitaminovou pilulku polykám, připadám si velice eko, jelikož dělám pro své tělo maximum bia.

Za trvale zdraženou cenu.

LN, 10.11.2008