Bydlím v obci Zvole, té ve Středočeském kraji. Ony jsou ještě dvě další Zvole, jedna u Šumperku a druhá u Žďáru nad Sázavou. Jako Pražák křtěný Vltavou se rád holedbám, že bydlím na stará kolena na vsi, ale ona ta Zvole má hodně daleko do tradiční vsi. Tu jsem poznal v dějství, ve Slapech, kde jsme neměli vodovod, tatínek chodil se kbelíky k ruční pumpě půl kilometru daleko a na záchod se chodilo do kadibudky. Naše Zvole má svou – abych tak řekl – náladou charakter spíš městečka, i když oficiální počet 1736 obyvatel tomu nenasvědčuje.

Na jaře jsem se ptal pana starosty, kolik máme nakažených. Odpověď zněla, že jednoho, ale ten je u nás jenom hlášený a fyzicky bydlí v Jesenici. Dnes už se ptát nemusím. Stačí se podívat na denní výkazy a vidím, že pozitivních je u nás čtrnáct občanů. To je jeden ze sto dvaceti čtyř. Kdopak to asi je? V naší části obce zvané Šmoulov jsem o žádném pozitivním neslyšel. Konzultoval jsem věc s kamarádem. Poradil mi, ať si vezmu zápisník a dělám si čárky, až někoho potkám, a tomu stodvacátémučtvrtému ať se obloukem vyhnu, že to je ten pozitivní. Ano, není nad dobré kamarády a nad dobré rady.

Nemá smysl spekulovat, kdepak to ti pozitivní načapali. Mrzuté je, že jejich počet pomaličku stoupá, čtrnáct, ještě před týdnem to bylo třináct a docela nedávno jedenáct. Máme uprostřed obce sámošku. Neexistuje, že bych tam potkal někoho bez roušky a teď to bude respirátor. Dokonce, když se obnovily restrikce, ono to začínalo pokud si vzpomínám jaksi ve čtvrtek, paní pokladní mě sjela na tři doby, protože jsem vešel do krámu s holou hubou. Taková kázeň a přísnost u nás panuje. A stejně máme čtrnáct koviďáků.

Oni to asi chytli jinde. Kdepak asi? Toulám se s pejsky po okolí, a tak trochu vidím, co se děje. Třeba tamhle je hospoda. Funguje přes okýnko, tak jak má být. Ale proč musí mít okna zatažená černými roletami? Z dětství si pamatuju, že babička v pražském bytě měla zatemňovací rolety ještě z války kvůli náletům. Teď tam asi zatemňují kvůli něčemu jinému, ještě to přetáhnou státní vlajkou, aby bylo jasné, že jde o vlastenecký čin. Taková je dnešní doba. Jdeš na pivo, vstupuješ do ilegality. Cesta ke svobodě je dlážděná panáky rumu.

Vidím z naší zvolské perspektivy pozitivní budoucnost? Ale ano, jsem optimista. Zase bude dobře a korona chcípne. A bude to výsledek synergie tří faktorů: restrikcí, šlendriánu a očkování. Zatím vede ten šlendrián, ale bude líp, uvidíte!

Méně pozorného čtenáře ujišťuji, že nejde o mou oblíbenou restauraci U rybníka ve Zvoli, kde řádně fungují přes okénko a žádné rolety a vlastenecké vlajky na oknech nemají. Rád bych ale upozornil, že pokoutných knajp je skutečně v okolí spousta a že dobromyslná „hra na prohibici“ a la USA 1925 je pomýlená za situace, kdy hra opravdu může skončit na JIP s ventilátorem na obličeji, přičemž naděje na úspěšný závěr je padesátiprocentní, ale spíš desetiprocentní. To pak ta hra už není hrou.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus

Neff.cz