Zavadil jsem okem o novinový titulek převyšující mírou stupidity normál. Vyrozuměl jsem, že si nějací švédští tenisté pozvali do hotelového pokoje štětky. Běžně stupidní sdělení by mělo sklouznout po hladkém povrchu mé netečnosti. Tohle ale byla, jak se říká, síla.

Zpráva o štětkách v hotelové jizbě švédských tenistů bezpochyby svědčí o postupující bulvarizaci. Nad tou lamentuje kdekdo a pokusím se trendu vyhnout. Prý teď média nastupují cestu od bulvárnosti, tedy média s ambicí serióznosti. Má to jednoduchou logiku. Ti čtenáři, kteří si přejí číst o poběhlicích v hotelovém pokoji, si koupí skutečný bulvár a nebudou po této úžasné novině pátrat, dejme tomu, v Lidových novinách. A naopak, kdyby Lidové noviny na svoji první stranu vystrčily titulek Běhny na síti, naštvou přesně ten druh čtenáře, který si je kupuje, protože NECHCE číst o povětrných ženštinách. Logiku to má, otázka je, zda se logika shoduje s vývojem.

Nicméně záležitost sama má ještě věcnou stránku. Co je mimořádného na tom, že si švédští tenisté najali erotické pracovnice? Jsou mladí, atraktivní, mají peníze, oplývají všemi možnými druhy sil. Životní šťávy jim kapou z uší. Co se od nich čeká? Tady v nemocnici, kde mi implantovali umělý kyčel a pasovali mě na kyborga, máme Sál ticha. Představme si ten úžas, kdybych tam narazil na houfec rozjímajících švédských tenistů!

Švédský tenista má patrně nějakou partnerku, asi na něho čeká někde doma, zatímco on hraje v cizině a přespává po hotelích. Co je tedy lepší: má jí poslat SMS ve znění KONCIM VZTAH Z DUVODU NESNESITELNEHO PRETLAKU HORMONU? Pak půjde do hotelového baru a naváže vztah nový, ambulantní, založený na náhle vzplanuté lásce?

Je to tak. Prostituce není obecně vážené povolání. Nicméně velmi by mě zajímala tvrdá data o tom, jak to s tou prostitucí vlastně je. Když jsem se chystal psát tohle Poslední slovo, napadlo mě zajímat se o rozvodovost. Odhadoval jsem ji na 35 %. Chyba lávky, rozvodovost si u nás sahá na padesát procent, tedy znamená to, že se každé druhé manželství zhroutí. A kolik procent takto zhroucených manželství asi zavinily prostitutky? Připouštím, že netuším. Spíš čekám, že žádná taková statistika neexistuje, nikdo se o podobná fakta nezajímá. Spíš ale odhaduji, že vliv je minimální. Jen si představte toho borce, který hučí do prostitutky v onom zmíněném hotelovém baru: „Slečno, má žena mi nerozumí!“

„V pořádku, brouku,“ ona na to, „ale nejdřív vytlač dva litry.“ Takovou situaci si dovedu představit docela snadno. Tuším, že nebezpečné nejsou ty v podstatě anonymní profesionálky erotiky. Zlo pochází z oněch půvabných stvoření s vlčí duší, které krouží kolem mužů ověnčených aureolou úspěchu. Nemusí ten úspěch být nijak závratný, mnohdy stačí i náznak úspěšíčku. Svého času ten mechanismus ve filmu Jako jed geniálně popsal Zdeněk Svěrák. Ona taková profesionálka (nebo naopak profesionál) by mohla rozvratu zabránit. Třebas i na pokladnu Všeobecné zdravotní pojišťovny. Je to opravdu tak špatný nápad?

LN, 26.10.2009