Opravdu to není téma číslo jedna, ale téma číslo, dejme tomu, dvacet sedm to je. Jaká budou auta za pět let, za deset? Pro někoho je odpověď jasná. Nebudou žádná a ta, co by mohla být, budou jezdit na elektriku. Přinejmenším takové jsou směrníky vývoje, jak je nastavují v Německu a prosazují v Evropské unii.

Z toho přemýšlivé hlavy odvíjejí tu kubánskou vizi. Na Kubě totiž, jak známo, dodnes jezdí ameriky z padesátých let. Není to zas tak moc velký technický zázrak – tyhle ameriky z té doby mívaly zpravidla třílitrové, technicky hodně primitivní motory, nízkootáčkové, skromné na kvalitu paliva. Na Kubě navíc nesněží, a tudíž se tam silnice nesolí a není moc velký důvod, proč by karosérie měly zrezavět. Šikovní Kubánci pak udržují ta antikvární monstra v chodu. To je tedy předloha té vize. Evropané jsou taky šikovní lidé a až jim politici zakáží auta na výbušný motor a budou vnucovat auta elektrická, budou dál jezdit v těch benzínových a dieselových, dokud to půjde.

Je to taková vize ve stylu Šíleného Maxe. Silnicemi budou šumět nablýskané elektromobily řízené pěstěnýma rukama ekologicky uvědomělých metrosexuálů, a u pangejtů se budou lopotit pod rozpadajícími se vraky umaštění členové zabedněné chátry. Benzínová, natož pak dieselová auta se nebudou vyrábět, o to větší zájem bude o ta zbylá stávající. Chodím na procházku s pejsky zastrčenou uličkou, tam někdo odložil, skoro až k lesu, nějakého korejce. Auto pomalu vrůstá do křovin. Třeba ho čeká vzkříšení, a podle vize výše načrtnuté by nemuselo čekat nijak zvlášť dlouho.

Přistála mi úvaha psaná v tomto smyslu v poště a potěšila mě, protože mě ta idea taky napadla. Též jsem byl na Kubě a ty ameriky tam viděl. Všechny fantaskní světy Šílených Maxů mě baví. Už jsem si to v hlavě všechno spřádal, jak budeme v duchu Šíleného Maxe shromažďovat a opatrovat staré mašiny a předělávat je k obrazu svému. Jak to bude s benzínem a motorovou naftou? Najdou se lidé, kteří zřídí podzemní nádrže a povedou se kmenové války o přístup k pípě?

Bude to jinak.

Ve hvězdách je svět Šíleného Maxe, kdežto realita je v rukou šílených politiků. Ti se rozhodli přejít na elektromobilitu, pročež jako první krok zrušili elektrárny. To ostatní že přijde. A přichází to zvolna, magoři jsou ve vládě v Itálii, Žluté vesty řádí ve Francii. A v Německu?

Chvilku to trvá, než se zničí to, co funguje. V Československu taky všechno více méně dobře fungovalo, jen to skřípalo a kulhalo, rok po roce, desetiletí po desetiletí… Bude třeba většího počtu šílených politiků, než dojde na svět Šíleného Maxe. Za deset let? Spíš za čtyřicet.

Půjdu to říct skoro ročnímu synovečkovi Eliáškovi. Jistě bude mít z té radostné perspektivy radost. Zatím cucá dudlík a netuší, že mu ho seberou. Kvůli ftalátům a když ne kvůli nim, tak si vymyslí něco jiného.

LN, 18.2.2019