Stále posloucháme nářek cyklistů nad tím, jak je ohrožují motoristé, ať už na čtyřech, třech či dvou kolech. Jenže – kolaři se převážně ohrožují sami. Statistiky v tomto ohledu hovoří jasně.

Čísla byla ve čtvrtek prezentována na Ministerstvu pro místní rozvoj a pocházejí z Policejního prezidia ČR. Vyvracejí hned několik urputných mýtů, neustále předkládaných cyklistickými aktivisty. Mýtů o tom, jak jsou nebozí kolaři likvidováni brutálními, útočnými či přinejmenším nevšímavými motoristy.

Už jen první a stále omílaný mýtus, který praví, že cyklisté přeci nikoho neohrožují na životě. Ohrožují, a to hlavně sebe. Takže čísla: cyklisté za uplynulý rok přímo zavinili 29 úmrtí. Ještě že primárně svých vlastních. Dále – jejich zaviněním došlo ke 278 těžkým zraněním a k víc jak dvěma tisícům lehkých. Všechna čísla znamenají nárůst oproti loňskému roku.

V uplynulém roce se také ukázalo, co je pravdy na tom, že nehody cyklistů jsou způsobeny takřka výhradně druhými. Podle policejních čísel figurovalo kolo ve 4458 dopravních nehodách. Ale pozor – z toho 2591 zavinili sami uživatelé bicyklů. Tedy cca dvě třetiny nehod. Což je podle preventistů Policie ČR setrvalý stav, pokud jde o poslední roky. Myšlena procenta, nikoliv konkrétní čísla, tam je prý stoupající tendence, ovšem je nutno také říci, že vliv na to má neustále narůstající počet nových cyklistů a počet kol v ČR.

Dále jsou zde údaje o nehodách zaviněných pod vlivem alkoholu. Cyklisté se obecně domnívají, že jej pít před jízdou mohou. Opak je pravdou. Nicméně na to povětšinou kašlou a pijí i během jízdy. Předloni v hospodě U sumečka na Třeboňsku, vyhlášené místo pro milovníky ryb. Skupina (dost velká) opilých cyklistů v různobarevných oblečcích se nám smála, že jako motorkáři nemůžeme pít v tom vedru pivo. Sami klopili ostošest. A čísla: za minulý rok zaviněno kolaři 786 nehod pod vlivem. I zde se v průběhu let podle údajů PČR procento nijak nemění.

Dalším a stálým mýtem cyklistů je obrovské ohrožení na silnicích I. – III. třídy, opět od, jak uvádějí, rychle a riskantně jedoucích motorových vozidel. Statistika ovšem říká, že mnohem, skutečně mnohem víc nehod se stalo na místních komunikacích, tedy obvykle tam, kde je rychlost motorových vozidel výrazně snížena.

A zde se dostáváme - protože to úzce souvisí - k tomu, jaké jsou příčiny nehod cyklistů. Takže pár důvodů: nezvládnutí řízení kola; cyklista se nevěnoval řízení kola; nedání přednosti; nepřizpůsobení rychlosti stavu vozovky; nerespektování značky Dej přednost a Stůj, dej přednost; jízda po nesprávné straně vozovky či vjetí do protisměru; nedodržení bezpečné vzdálenosti za vozidlem. Takže vlastně všechno to, co sami vyčítají motoristům. A podotýkám, že ve všech bodech kromě posledního jde o stovky provinění.

Posledním, u čeho se zastavím, je obecný názor, že nejvíc trpí cyklisté tím, že je někdo ve tmě srazí do příkopu. Často jsem ho slyšel a dokonce se ozvali i nějací politici, kteří věc chtěli řešit legislativně. Data jsou ale jasná – absolutní většina nehod se stala ve dne a za normální viditelnosti.

Tolik tedy k údajům, které zveřejnilo Policejní prezidium. Jsem ovšem přesvědčen, že nějací cykloaktivisté čísla znevěrohodní (i když netuším, jak by se to dalo udělat). Stejně tak dál na mýtech budou trvat. Takže nakonec napíšu něco osobního.

Bylo mi od kolařů řečeno, a už jsem to zde zmínil, že to oni jsou ohroženi a jen oni nehodou mohou vážně utrpět. Uplynulý víkend jsem projížděl na svém trike H-D krásné silničky na Kokořínsku. Byl teplý den a cyklisté vyrazili. Potkával jsem je jak na oněch komunikacích, tak na zastávkách na kávu a limo. Měl jsem pocit, že někdo přes noc změnil vyhlášku o provozu na pozemních komunikacích. Cyklisté jezdili vedle sebe, v protisměru, náhle se vynořovali z vedlejších cest bez ohledu na přednost a u hospůdek srdnatě lili do pupíků pivo. Je tedy zřejmé, že policejní statistiky za rok 2015 budou stejné. Nicméně zpět k tématu – ohrožen jsem se cítil já. Nechráněn karosérií jsem s hrůzou čekal, kdy to do mne nějaký kolista napálí a dojde k mému těžkému zranění, ne-li úmrtí. To je ale cyklistům zřejmě jedno. Nestarají se ani o život svůj.