19.3.2024 | Svátek má Josef


BIG BEN: Zelenského střela do nohy

25.6.2022

Západní vlády musí pokračovat v podpoře Ukrajiny, jejíž válka může trvat dlouho, ale v níž se Ukrajině musí pomoci odradit Putina od dalších agresí. Říká Boris Johnson, který se od samého začátku ukrajinské války posouvá do vůdčí role západní koalice. Johnsonova vláda dodávala zbraně Ukrajině ze všech spojenců nejrychleji a nejefektivněji, cvičí ukrajinské vojáky v technice účinných zbraní. Johnson je velkým obdivovatelem Churchilla, napsal o něm knihu. Stává se z něho skutečný státník churchillovského ražení?

Johnson má obrovský smysl pro humor a jistě ho pobavilo, když ho Putin označil za klauna. Vypadá to trochu, jako by Putinovi odpovídal „já ti, ty gaunere, předvedu klauniádu“. Ukrajinu navštívil dvakrát, setkal se se Zelenským, vyslechl, co Ukrajina potřebuje, aby se mohla dál bránit a nakonec zvítězit. Vzal na vědomí, že „Putin se uchyluje k dlouhé třecí válce a pokouší se Ukrajinu rozdrtit čirou brutalitou“. Jako první západní státník vyslovil vědomí, že západní spojenci tím „budou chránit i svoji vlastní bezpečnost a svět před vražednými sny Putinovými a těch, kdo by je chtěli kopírovat“. Vyzval Západ, aby si pospíšil vybavit Ukrajinu včas obranyschopností dřív, než bude Rusko schopné posílit se k dalším útokům.

A nastínil několik úkolů, z nichž hlavní jsou: Zachránit existenci ukrajinského státu dodáním nejmodernější výzbroje, vybavení, munice a výcviku a dát Ukrajincům schopnost tuto pomoc využívat. Vytvořit náhradní dodávkové pozemní cesty jako alternativu k přístavům blokovaným Ruskem, aby se do rozvojových zemí dalo vyvézt nahromaděných 25 milionů tun zrní. Nabídl Ukrajině rozsáhlý výcvik tisícům jejích vojáků – až 10 tisíc každé 4 měsíce, navíc k těm 22 tisícům už po britsku vycvičených v posledních pár letech. K dodané britské výzbroji patří třeba 5 tisíc protitankových střel a raketové systémy dlouhého doletu, jako součást celkové pomoci v hodnotě 1,3 miliardy liber.

Není Johnsonova vize ukrajinského úspěchu příliš troufalá? Ve srovnání třeba s Kissingerem nebo i s dalšími analytiky?

Ke Kissingerově vizi se přikloňuje i známý britský válečný historik Edward Luttwak. Ten doporučuje, aby Západ pomohl oběma stranám k sjednání mírového plánu, v němž by Ukrajina nebyla přijata do NATO, ale směla by se připojit k EU, zatímco v Doněcku a Luhansku by se plebiscitem rozhodovalo, kam budou patřit. Čili kompromis na obou stranách. Vychází mu to tak z odhadu, že ani Rusko ani Ukrajina ve vleklé válce nezvítězí a nakonec jim nic jiného nezbude. To se sice z profesorské pracovny v Londýně hezky předpovídá, nebýt toho, že Putin se k žádnému kompromisu nejeví nakloněn, a Zelenskému zatím nezbývá, než bránit, co se z Ukrajiny ubránit dá.

Proti Putinovi se teď vyslovilo několik exilových ruských oligarchů předvídajících jeho brzký konec.

Jedním z nich je kdysi nejbohatší Rus Michail Chodorkovskij, jehož kdysi Putin poslal na 9 let do vězení a jenž dnes žije v Londýně. Podle něho je Putin „doslova šílený“ a „dal se na cestu, která povede k jeho pádu“. Napomenul i Kissingera, že si neuvědomuje, že „nemůžete nic dohodnout s gangsterem, když s ním mluvíte z pozice slabosti“. A připomněl, že Putin už rozpoutal čtyři války a je to jeho „normální způsob, jak získávat voliče“. Druhý exilový byznysmen Alex Konanyčin vypsal milion dolarů odměnu na Putina „živého nebo mrtvého, za hromadnou vraždu“.

Zelenskyj se mezitím asi „střelil do nohy“ výrokem, že „svět by měl bránit Tchaj-wan, než jej Čína napadne“. Krátce poté Čína vyhlásila Rusku jednoznačně zesílenou ekonomickou podporu, jaké se dosud zdržovala. Způsobil to Zelenského výrok?

Zelenskyj to možná řekl s dobrým úmyslem, aby světu předvedl Ukrajinu jako nesobeckou a starostlivou i o druhé. Ale mohlo to znít i jako výčitka Západu, že Ukrajině pomohl zpožděně a nepřipraveně. Číňané si to možná vzali jako záminku k vystoupení z dosavadní neutrality a k příklonu plně na stranu Ruska. Dá se to tak vysoudit ze Si Ťin-pchingova sdělení ochoty „podpořit Rusko v základních zájmech a záležitostech vrcholného významu jako svrchovanost a bezpečnost a těsnější strategická spolupráce“.

Čína se podle všech náznaků na Tchaj-wan chystá. Vyznělo to tak i z vyhlášení ministra obrany, že „troufne-li si někdo oddělit Tchaj-wan od Číny, čínská armáda bez váhání zahájí válku, ať to stojí, co to stojí“. Biden se sice už dal slyšet, že Amerika na pomoc Tchaj-wanu vojensky zasáhne. Jenže od afgánského debaklu ho Číňané asi neberou moc vážně. A možná počítají, že celý Západ je teď zaneprázdněn Ukrajinou, že mu na obranu Tchaj-wanu nezbudou síly. Porážka Tchaj-wanu by spustila ztrátu amerického vlivu v západním Pacifiku – pro svět větší malér než válka ukrajinská.

K dalšímu maléru se schyluje v Íránu, kde jaderný program „akumuloval dostatek obohaceného uranu na výrobu jaderné bomby“. Sděluje to Mezinárodní agentura pro atomovou energii IAEA. Už dřív na to upozorňovali Izraelci, svět si myslel, že panikaří. Této agentuře se už dá věřit?

Většinou se jí věřit nedalo, protože íránský jaderný program podceňovala. Takže když to dnes konečně přiznává, můžeme na to vzít jed. IAEA zjistila nedávno zásoby obohaceného uranu na místech íránskou vládou zatajovaných. Je to o 10 kilogramů víc, než se přiznávalo ještě před třemi měsíci. To podle odborníků při další poměrně snadné rafinaci vystačí na jednu atomovou bombu. A ta by se prý dala vyrobit do několika týdnů.

Všechny tyto „maléry“ jsou namířeny proti Západu. Co dělá Západ špatně?

Dalo by se to vše shrnout pod jednu hlavní chybu. Západ má tři vražedné nepřátele: Rusko, Čínu a islám. I když jsou jejich ideologie vzájemně nekompatibilní, jejich jednotící ideologií je nenávist k Západu. A Západ místo aby je poštvával jednu proti druhé, se ze všech sil snaží je vehnat do společné náruče.

A můžeme k těm malérům přidat hladce pokračující islamizaci. Co tam je v posledních pár týdnech nového?

„Švédsko patří vyznavačům islámu“, hlásí Mikhail Yuksel, předseda nové islámské strany, která získala velký počet hlasů v oblasti Malmö, nejvíc islamizované části Švédska. Tamní populární imám Basem Mahmud zakázal vyvěšování švédské vlajky s křížem jako kacířství, doporučil „rozbíjet hlavy Židům“ a domorodé Švédy „konvertovat na islám nebo exterminovat“. Žádné trestní stíhání se proti němu nevede; při výslechu se hájil, že jen citoval svatý korán.

V Německu žije 66 % imigrantů, převážně muslimských, na státní podpoře, oproti 5,6 % německých domorodců. Uvádějí to oficiální statistiky Spolkové agentury pro zaměstnanost. To jsou ti, v něž stárnoucí německá populace doufala, že na ni budou pracovat a platit její důchody. Místní imámové to nezaměstnaným muslimům vysvětlují jako daň zvanou džizia, kterou podle koránského zákona platí bezvěrci muslimům.

Ve Francii muslim zavraždil dalšího Žida. Devadesátiletého Reného Hadjaje vyhodil z okna sedmého poschodí v Lyonu Alžířan jménem Rachid Kheniche. Případy fyzického násilí muslimů proti Židům jsou téměř na denním pořádku.

Minneapolis zahájilo veřejné amplifikované vysílání „Alláhu akbar“ ze svých dvanácti mešit. „Je to oznámení, že jsme tu,“ pochválil se předseda místní islámské organizace Yusuf Abdulle.¨

Rakouská státní bezpečnost stíhá pana A. Herziga za pobuřování podle paragrafu 283 trestního zákoníku, jehož se dopustil v dopise kritizujícím, že muslimové si vytvářejí oddělenou společnost. Dopis vyšel v časopise eXXpress, jenž promptně zveřejnil vysvětlení, že „absolutně nepodporuje názor pana Herziga“.

Ale aby to bylo trochu zábavnější, muslimové se už perou s muslimy. Americká muslimská kongresmanka Ilhan Omar ve tweetu popřála LGBTQ veselý „Pride Month“ a „úspěšný boj proti diskriminaci“. Dostalo se jí za to od internetových muslimů nadávek „kafir“ a „huba šejtánova“, která snad nikdy „nečetla korán“ a „zostuzuje hidžáb, který nosí“.

V Británii vzteklé muslimské davy dosáhly stažení filmu, který „zesměšňuje Mohameda, jeho dětskou manželku Aišu, dceru Fatimu a jeho dalších mnoho žen“. A „provokuje nenávist mezi různými sektami islámu.“ Zábavné na tom je, že autory jsou islámský scénárista a klerik Yasser Al-Habib a islámský producent Malik Shlibak, kteří se dušovali, že při produkci „pečlivě dbali, aby film neurážel muslimy“. Kina protestům vyhověla, film stáhla a britští domorodci truchlí, jaké významné kulturní dílo je jim odepřeno.

A co je nového v sexuální revoluci?

V Británii se objevují žádosti o registraci „polyamorních manželství“ tří nebo více osob, a dokonce o „in vitro“ přesun embrya z jedné ženy na donošení do druhé, aby se obě cítily být matkami. Úřady sice ujišťují, že by rády uznávaly „manželství pro všechny“, ale zatím to naráží na právníky, kteří nedokážou vyřešit, komu by v případě rozvodu a sporu o dítě to či ono dítě připadlo, nehledě na to, které by po kom dědilo. Polyamorii prý pěstují 2 % britské populace. To už je dost početná menšina na založení dalšího politického hnutí.

Tom Hanks se přidal k hnutí za přidělování homosexuálních rolí výlučně homosexuálním hercům a v podstatě se omluvil, že některému z nich ukradl roli homosexuála umírajícího na AIDS ve filmu Philadelphia, za niž dostal Oscara. A ujistil všechny, že dnes by tu roli určitě dostat neměl. Vtipálci v médiích už to komentují, že Anthony Hopkins neměl hrát (taktéž oscarového) Hannibala Lectera, protože není lidožrout.

Rozhovor převzat z Parlamentních listů

Kurasovy knihy jsou k dostání ZDE.