Běh času neuposlechl zaklínací formuli „postůj, okamžiku‟, nezastavil se v momentě, kdy agentury předvídaly vítězství Progresivního Slovenska a šel dál až do noci ze soboty na neděli. Takzvané exit polls, výzkumy založené na výpovědích lidí kteří právě odvolili oznamovaly také vítězství progresívní formace a čas, potvora, nepostál ani tentokrát a dovalil se až k přítomnosti: Robert Fico vyhrál a Michal Šimečka je daleko za ním, v počtu křesel to vypadá na poměr 42 ku 32.

Letošní slovenské volby si zasluhují naší pozornosti víc než kdy jindy. V míře dosud nevídané se v kampani angažovali čeští politici z první ligy, exprezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman a vůdce nejsilnější opoziční strany Andrej Babiš. První cenu v soutěži o politickou nehoráznost by zasloužil poslední ze jmenovaných. Zatímco exprezidenti se drželi v mantinelech civilizovaných zvyklostí, Andrej Babiš to rozjel, když varoval Slováky, že by se jim mohlo stát totéž co Čechům. Když nezvolí Fica, radil Babiš, půjdou českou cestou do drahoty a chudoby, vzestupu kriminality, migrační záplavy a legalizování narkotik. Slovensko si nezaslouží stejný osud po volbách jako Česká republiky, vzkázal Babiš Slovákům doslova.

Ironické poznámky jsou tu jaksi nabíledni. Když je na tom Česko tak bídně, proč sem utíká tolik Slováků, místo aby to bylo naopak? Ale ironické komentáře pomohou stejně málo, jako nafouknuté odhady a exit polls. Na Slovensku je v kurzu idea nezávislosti, voliči Smeru – a nejen Smeru – jsou fascinováni vidinou státu, který jde „svou cestou‟, nenechá si foukat od nikoho do polívky a rozhlíží se do všech azimutů. Tato vize má u nás odezvu, ostatně proklamoval ji Miloš Zeman téměř po celých deset let svého prezidentského úřadu. Jenže právě na jeho příkladu je jasně vidět její ošidnost.

Ono je snadné se odstřihnout od „amerického diktátu‟, to Zeman udělal a dopadlo to tak, že USA neměly u nás velvyslance. Přišel tedy o bourbon whiskey, a napájel se vodkou na ruské ambasádě, vzpomeňme na jeho zápas s gravitací nad korunou českých králů, symbolem naší státnosti. Nevíme, jestli bude Robert Fico premiérem a jaká bude příští vláda a jakou povede politiku. Jestli ale oslabí vazby se Západem, tím pádem s klíčově důležitým NATO a Evropskou unií (k bojovnosti vůči ní radí Babiš v nedělní zdravici Ficovi), on ten Východ, málo platné, způsobené vakuum vyplní.

Slovensko se nezboří, tím méně pak svět. Musí nás ale zajímat, jak se to projeví u nás. To, co se teď bude na Slovensku dít, stane se z toho odstrašující příklad (jak si myslím já), nebo naopak příklad k následování, což je zřejmě vize Andreje Babiše? To je základní otázka a připomenutí, že slovenské volby nejsou politická taškařice v zemi, do které nám nic není, a chválabohu, že s ní nemáme nic společného.