19.3.2024 | Svátek má Josef


ÚVAHA: Rozjímání nad covidem (2)

24.9.2020

V předchozí úvaze jsem vyšel ze tří problémů pandemie, jak je uvedl americký profesor William A. Haseltine. Končil jsem potížemi přicházejícími občas v noci, totiž těžkými sny, případně nočními můrami. Ty se s rozedněním ztrácejí, aby však mnohým z nás uvolnily místo pro můry skutečné, denní.

Pandemie přináší ekonomické starosti, klesají příjmy, občas se vyplácejí jen kompenzace. Kolik lidí má hypotéku, a ostatně stačí mít děti, které znamenají nemalé náklady. Právě v souvislosti s omezováním výroby, případně dokonce s krachy podniků vyvstává hrozba ztráty zaměstnání. Všichni víme, je toho v mediích plno, s jakými potížemi bojovaly v první fázi restaurace, hotely. Jsme na cestě tento scénář zopakovat. Jde o ty, kdo jsou v oboru zaměstnáni, ale současně to znamená, že klesne výběr daní. Co na to státní rozpočet? Nebo – více nemocných znamená větší vydání za nemocenskou. Opět zátěž pro rozpočet.

Ministryně financí plánuje schodek na příští rok ve výši 116 miliard korun a už teď odborníci soudí, že bude mnohem vyšší. Ukazuje se, před čím varovali ekonomové – v době konjuktury si stát nevytvořil rezervy. Kdo byl ministrem financí? Andrej Babiš. Pak jako premiér štědře rozdával, což je jistě příjemné pro voliče, ale státní rozpočet měl už na letošní rok plán schodku 40 miliard. Nakonec je to (zatím) víc než desetkrát víc. Nabízí se otázka, jak se těch pět set miliard použije? Mám pocit, že to vláda ani pořádně neví. Hlavně, že je to schválené. Můžeme se sice pyšnit, že máme poměrně malý státní dluh, ale platí to zatím. Kdo ví, jak to bude pokračovat, zda se bude moci kterýkoli premiér pyšnit tímhle ukazatelem.

Dopadá na nás i stav okolního světa, ať chceme nebo nechceme. Zpráva, že v Německu klesl odbyt osobních automobilů, je varovná. Automobilka Škoda je tahoun ekonomiky, ale při poklesu výroby to znamená ztráty pro státní rozpočet. A to nemluvím o potenciální hrozbě omezení výroby a propouštění. Takže tyhle denní můry jsou ještě horší než noční.

To všechno je sociální oblast, tedy nejen že je člověk tvor společenský a rád se sdružuje, ale on také pracuje. Na tom stojí společnost. Rovněž chodí do školy. Nevím, jak se na mladé generaci odrazí výuka on-line. Optimisté soudí, že se škola konečně zmodernizuje, což je nesporné a bylo to na čase. Ale děti a mladí lidé potřebují kolektiv, a bohužel nezbývá než ho omezovat. Prof. Haseltine v této souvislosti napsal, že pandemie HIV/AIDS změnila ve skutečnosti poměrně výrazně sociální vztahy, což teď, po desítkách let poněkud pomíjí, když jsou léky, které chorobu oddalují o desítky let. Podle jeho názoru korona virus provede něco podobného – společnost se změní. Těžko odhadnout, na jak dlouho. Nepochybně se naučíme žít s novým virem, avšak aspoň jedna generace bude mít zkušenost s pandemií. Zkušenost, která, při dobrém vývoji, časem zeslábne, možná vyvane. Ovšem finanční dluhy to budou připomínat ještě našim vnoučatům.

Konečně třetím okruhem, který americký profesor uvedl, je „kypící politické rozdělení“, kdy vycházel ze současné Ameriky, kterou Donald Trump rozdělil na dva tábory. Tohle pozorování platí i pro nás, v nemenší míře. Prezident Zeman i premiér Babiš naši společnost rozdělují. První svým nevybíravým, nejednou nenávistným chováním, kdy v poslední době snad v žádném vystoupení neopomene někoho urazit. Asi ho to těší. Premiér Babiš žije svým Agrofertem, který prý nevlastní. Dnes tomu může věřit opravdu jen malé dítě. Jen namátkou – proskočila zpráva, že jakási dřevozpracující firma dostala lukrativní zakázku od Českých lesů (také by si zasloužily komentář) a tuto firmu, která je součástí Agrofertu, snad vlastní, nevím přesně, paní Monika Babišová spolu s dalšími společníky.

Do tohoto rozdělení společnosti vcelku zapadá obraz nedávný, kdy v parlamentu opozice navrhla jednat o zdravotnických problémech. Tentokrát ji podpořila i sociální demokracie, jen poslanecký klub ANO se zdržel hlasování. Rád bych se zeptal poslankyň a poslanců za tuto filiálku Agrofertu, zda přinejmenším některý z nich nechoval pochybnosti o vhodnosti takového postupu? Neměl alespoň jeden/jedna odlišný názor? Vždyť se jednání mělo týkat zdraví nás všech. Samozřejmě, že by je přitom opozice napadala, patrně mnohdy právem, ale takhle hájit za každou cenu svého šéfa? Nebylo by to snadné, občas asi nemožné.

Opozice totiž osočuje premiéra vcelku právem. Občas jsem vídal přílohu týdeníku, je dodáván zdarma a vydává ho Babišova mediální firma. Tam byl opakovaně premiér na snímcích, jednou se školáky, pak se seniory, a všude texty v „ich-stylu“ – já jsem udělal, já jsem rozhodl. Co vláda? Jen přikyvuje. Obrazem toho jsou obraty ministra zdravotnictví. Je pravda, že na počátku pandemie podnikla vláda v čele s premiérem kroky, které podle všeho zabránily nejhoršímu. Pak ale, na začátku léta, vyhrálo veřejné mínění, řídící orgán premiéra. Je před volbami. A čemu dát přednost? Kariéře, majetku, nebo obecnému prospěchu? Ten poslední obrat, „obecný prospěch“, je dnes v politice skoro anachronismus.

Politik skutečného formátu je výjimkou. Musí dokázat někdy jít proti veřejnému mínění, což ho často stojí kariéru. Mám na mysli demokratický svět, nikoli diktátory opřené o armádu a policii, kteří mohou jednat, jak se jim zlíbí. Příklad prezidenta Lukašenka je varovný. Při častých návštěvách u Miloše Zemana by prezident mohl premiérovi připomenout svého oblíbence sira Winstona Churchilla. Ten ve třicátých letech, po nástupu Hitlera k moci, varoval před nebezpečím, takže si vysloužil nálepku válečného štváče a na veřejných shromážděních po něm házeli nejen vejce a rajčata, ale dokonce cihly. Stálo ho to kariéru, musel do ústraní. V listopadu 1936 varoval, že zbývá snad jen dvanáct měsíců, aby se podařilo odvrátit světový konflikt. Nikdo mu nevěřil. Válka vypukla jen o trochu později.

Příklad postupu „proti proudu“ nabídla například Francie, kde diskotéky a taneční kluby zakázali v březnu, a to do konce října s možností prodloužení do dubna 2021. Protesty se dají čekat. U nás byly diskotéky otevřené, opakuji, v létě je hojně navštěvovali mladí Němci, protože je doma neměli, kluby rovněž. Případ Techtle Mechtle vešel do medií. Je před volbami a premiér se řídí nikoli potřebami státu, ale průzkumy veřejného mínění jsou jeho kompasem – jde o to, aby ANO dopadlo co nejlépe. Za jako cenu? Vicepremiér Hamáček, snad už zas v červené mikině, se ozval, že by se měly omezit nebo zakázat hromadné akce. Prosadí to? Před volbami?

Slovo do vlastních řad. Rozvolnění se bezpochyby zalíbilo všem. Vyrazili jsme do světa, nebo přinejmenším po tuzemsku, po zábavách a radovánkách. Je to lidsky přirozené, ale usnuli jsme na vavřínech navíc, když nám vláda, a zvlášť premiér neříkali pravdu. Jen připomínám: Andrej Babiš kdesi uvedl že 12. 9. nikdo nezemřel v souvislosti s covidem-19. Nebyla to pravda, zemřelo tuším pět lidí. Stále slyšíme, že nemoc má ve většině lehký průběh. Tak proč se tak plní nemocnice? A také – bude to zrovna u mne mírné? Je špatné lidi strašit, ale na druhé straně řekněme si pravdu. V létě nosit roušku bylo k smíchu. Už se nesmějeme.

Stručně to shrnul prof. Haseltine: „Jak se bude náš střet s virem vyvíjet v příštích letech a desetiletích? Jaká bude lidská daň v mrtvých, v dalších onemocněních a jiných poškozeních? Jak efektivní budou nové vakcíny a léky v omezení či dokonce vymýcení viru? Odpovědět nedokáže nikdo.“ A jeho článek končí: „Teprve začínáme tušit, jaká může být cena dlouhodobého covidu-19. Víme jen, že bude hodně vysoká; je to nový virus a jasnější představu získáme až za pár let.“ Badatel, který přispěl k vývoji preparátů proti různým formám rakoviny a HIV/AIDS uzavírá: „Věda skáče do tmy, na samou hranici svých znalostí. Tady začínáme, jako bychom byli v jeskyni a tápali po pevné kamenné stěně. Nevíte, co najdete na druhé straně … Můžeme být v dlouhodobé pandemii, nebo můžeme mít brzy štěstí a najít účinné preparáty a vakcíny.“ Vystihuje to dnešní stav – kolísání mezi obavami a nadějí.

Před tím stojíme my, před tím stojí vláda a teď nově krizový štáb. Pro nás platí konstatování, že je na místě přizpůsobit život těmto faktům, především dodržovat bezpečnostní opatření, bohužel za cenu omezení v běžném životě. Krizový štáb by se měl pokusit jednat nezávisle a zodpovědně. Ale opakuji − je to možné před volbami, kdy se strany snaží o co nejlepší výsledek? Pochopitelně jde o hodně vládnímu ANO, chce mít hejtmany, ale kdo by nechtěl? Otázkou je, za jakou cenu případné vítězství bude. Kolik to bude stát státní rozpočet? Především však nemocných zatím přibývá opravdu exponenciálně, a s tím roste bohužel i počet mrtvých.