Předseda KDU-ČSL podal ve svém obsáhlém rozhovoru pro Právo 20. června 2009 jakýsi nárys své politické strategie pro nadcházející volby. Spočívá na třech ideových pilířích.

Za prvé: „My jsme strana středová, máme průnik určitě s ODS i se sociální demokracií. To je osud, ale také výhoda středových stran… to znamená, že když voliči rozhodnou, že vítězem je ODS, jsme připraveni být v koalici s ODS. Když voliči řeknou, že zvítězí sociální demokracie, je středová strana ve výhodě, protože má průnik na obě strany.“

Za druhé: „My jediní můžeme zabránit tomu, aby řešením po volbách byla dohoda ČSSD s KSČM nebo velká koalice.“

A za třetí: „Rádi bychom, kdyby ve Sněmovně byly pouze čtyři strany s dostatečně silnou křesťanskou demokracií, aby byla schopna vytvořit koalici na obě strany.“

Z první teze plyne, že KDU-ČSL je strana, která je, když to okolnosti dovolí, k dispozici na všechny strany (KSČM vyjímaje, doufám, ale Paroubkova ČSSD je v mnoha ohledech jen KSČM s lidskou tváří). O tom, komu zrovna bude k dispozici, rozhodnou voliči, tím, zda budou preferovat buď ODS, nebo ČSSD. Lidovcům je to fuk, mají „průnik“ na obě strany. To je stanovisko příznačné pro prodejnou děvu. Ta má taky průnik na všechny strany, a o tom, kdo bude pronikat, rozhodne movitost zákazníka, tedy neviditelná ruka trhu. Bylo by příjemné mít v parlamentu stranu, která je schopná říci svalnatému a movitému partnerovi ne. Pokud se tam nějaká taková octne, počítejme s tím, že Svobodovi lidovci to nebudou.

Z toho důvodu není jasné, proč by mělo být důležité, že lidovci zabrání velké koalici. Oč a v čem by měla být jejich malá koalice s ČSSD lepší než koalice ODS se sociálními demokraty?

A konečně k tezi číslo tři: vypadá to, jako by si pan Svoboda přímo přál, aby byli v PS taky komunisté, ale to je spíš výraz jakéhosi realismu. Nepřímo je řečeno, že tam nechce TOP 09, zbytečně by to komplikovala. Pokud se tam ty čtyři strany opravdu dostanou, je nejpravděpodobnější scénář tento: ODS nebude ani náhodou schopna vytvořit koalici s KDU-ČSL, bude jim chybět třetí do mariáše. ČSSD bude velmi pravděpodobně moci vládnout menšinově v dohodě s KSČM. Když budou mít lidovci štěstí, budou moci vytvořit většinovou vládu s Paroubkem, a Paroubek jim dá rád přednost. Co bude potřebovat, prohlasuje si přitom s komunisty. Lidovci budou mít alibi, nebudou vládnout s podporou komunistů, a budou si užívat svých křesel a postů. Budou zase u toho a navíc ještě zabrání nejhoršímu, totiž velké koalici.

Skoro bych byl v pokušení panu Svobodovi a jeho straně přát, aby se situace vyvinula tak, že oni nebudou schopni udělat většinu ani s ODS, ani s ČSSD, a skutečným jazýčkem na vahách se stane KSČM. Protože to ale nepřeju sobě, omezím se na to, že jménem Událostí udělím panu Cyrilu Svobodovi, předsedovi KDU-ČSL, bobříka vyčůranosti za měsíc červen 2009. Nechť Vám to Pán Bůh požehná, pane předsedo!

23. června 2009

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.