Mírová konference bez účasti jedné z válčících stran má smysl jedině v případě, kdy převaha na straně pořádající je jasná a její vítězství pravděpodobné: to byl případ summitů v Jaltě a Teheránu v závěru druhé světové války. Toto opravdu neplatí pro konferenci ve švýcarském Bürgenstocku. Jméno vesnice asi nevstoupí do učebnic historie. Prezident Petr Pavel řekl, že mírový summit naplnil původní očekávání. Jsou to opravdu ta pověstná zlatá slova, jen do mramoru tesat.

Konference se zúčastnilo 92 zemí. Pro závěrečnou deklaraci stvrzující tezi o zachování územní celistvosti Ukrajiny se vyslovilo 80 zemí. Nebylo tu Rusko. Z přítomných zemí deklaraci nepodepsaly delegace Brazílie, Mexika, Saúdské Arábie a Indie, tedy vesměs regionálních mocností. Hra na přetahovanou pokračuje. Konference byla důležitá proto, že oslabila výtku směřující na neochotu o diplomatické řešení. Naproti tomu neochota důležitých zemí dokument podepsat jeho význam silně oslabuje. Obě strany teď mají munici pro svoji propagandu.

Podstatná je ale jen ochota umírat v boji. Tu projevuje jen Ukrajina a Rusko. Rusko nepoleví, protože materiálu má dost a odporu obyvatelstva se obávat nemusí. Pokud jde o Ukrajinu, hraje se o čas.

Jestli Ukrajina dřív vykrvácí, nebo Západ pochopí, že jde o něj a jeho postavení coby enklávy civilizace a rozumu v moři nenávistného barbarství. Pokud to pochopí, začne Rusku doopravdy vzdorovat a pak to brzy skončí a žádné konference nebudou potřeba. Pokud to nepochopí, Ukrajina vykrvácí, nebo spíš dojde ke změně režimu, Zelenského zabijí a bude vymalováno. Síla nenávisti se pak převalí na země Západu oslabené další prohrou v dlouhé řadě.