České opoziční strany úspěšné ve volbách jsou proruské, píše se v článku v ruském listu Izvestija. Je dobře si ho přečíst, je nesen v seriózním duchu, opravdu to není hurá text ve stylu atomčíka Medveděva. Nicméně závěry jsou jednoznačné, cituji: Vítězem voleb se stala strana bývalého premiéra Andreje Babiše (mimochodem Slovák) s 26,1 %. Nemohli byste ho nazvat proruským, ale jasně se postavil proti vyzbrojování Ukrajiny. Do Evropského parlamentu se dostala i levicová koalice vedená komunisty „Dost!“. (9,6 %) a pravicoví euroskeptici z „Svoboda a přímá demokracie a Trikolora“ (5,7 %). Ty lze již považovat za síly zcela loajální k Rusku.

Z Ruska pochválené partaje se ohradily, ale co je to platné, objektivně jdou na ruku ruské straně, která hrozí Evropě válkou. Andrej Babiš se může vymlouvat, ale reálně opravdu píská podle ruských not. Poslední příklad – aféra se sabotáží v autobusovém depu. Andrej Babiš případ zlehčuje. Přitom i on musí znát mechanismus pákového efektu. Smyslem akce jsou její následky. Ruská GRU (podle všeho je to její práce) samozřejmě ví, že pár podpálených autobusů nedostane Česko na kolena a neodradí ho od podpory Ukrajiny. Strůjci akce ale vědí, že bezděční spojenci typu Babiše a Schillerové se postarají o neklid veřejnosti a vyvolání nedůvěry k vládě. V době ohrožení by měla opozice vládu podporovat nebo jí aspoň nemydlit schody. Taková zásada platí pro opozici jiného typu, než jakou reprezentuje Babiš. Ten nemá názory, nemá koncept nebo vizi. Jemu jde o momentální efekt a potlesk ze strany té části voličstva, která ho příští rok vrátí do vlády. Přitom poučený mohl Babiš být. V případě útoku na vrbětický sklad munice hrál roli užitečného idiota dokonce prezident republiky. Otevřeně znevažoval bezpečnostní složky a třebaže později otočil, tuhle pečeť hanby z něho už nikdo nesmyje a odnese si ji do historie. Andrej Babiš dělá co může, aby ho v tom následoval.

Mimochodem, jak funguje pákový efekt vidíme na příkladu Izraele: teroristický útok počítal s tvrdou odezvou – a ta vyvolala celosvětovou odezvu. Stratégové, kteří akci vymysleli, asi nečekali, jak dobře se to povede: pokrokářská levice uviděla příležitost k útoku proti systému. Chtěli zasáhnout Izrael a v důsledcích posílili pátou kolonu v celém společenství Západu. Že z toho mají v Rusku radost je nabíledni.