40 fotografií

My byli na dovolené, i Kess byla na dovolené, strávila víc než týden u dcery a dětí a myslím, že z toho byli všichni trochu unaveni, leč společně šťastni.

I my byli po dovolené poněkud unaveni a tam společně šťastni.

Vylétli jsme si, v počtu šesti lidí, na Madeiru. A tam celý ostrov projezdili a procourali a náááramně jsme si to užili. Ona ta Madeira má velikou výhodu, že tam není moře. On je tam oceán. A parádně studený. A tedy nejsou tam žádné písčité pláže, žádné maminy s ječícími dětmi na písečku a žádné plážové bary s ožralými týnejdžry – tedy je to naprosto ideální pobytová dovolená pro lidi 60+ a super turistická dovolená pro všechny věkové kategorie, protože chodit po Madeiře není nic pro lenochy. Kdo si chce užít koupáníčka a slunění, nechť si zajistí pobyt v hotelu se slušným bazénem (my měli). Pravda, laciné to tedy není… Ale co dneska je, že?

Madeira je ostrov, vlastně obrovitánská vyvřelina protkaná hlubokými údolími a pokrytá uzoučkými klikatými silnicemi vynikající kvality, což je zpestřeno neuvěřitelným množstvím tunelů. Nenajdete tam žádný binec, jak to bývá obvyklé ve Středomoří. Když už jsme konečně narazili na něco, co vypadalo jako kupa odpadů, rostly z toho strelície…

Strelicie. Madeira

Bydleli jsme v hlavním městě Funchalu (čti Funčalu), a i když jsme měli půjčená auta, využívali jsme výhod místní veřejné dopravy, což jsou městské autobusy, narvané či poloprázdné, stejně jak u nás. Cena 2 euro za jízdenku po městě je přijatelná a proveze vás to napříč celým městem a okolím. Lístek se kupuje u řidiče. Městská doprava měla jednu maličkou vadu na kráse – nenašli jsme nikde pojmenování zastávek. U každé zastávky byla lavička, přístřešek, malinkatým písmem vytištěné jízdní řády (platily) a nahoře malé cedulky s čísly busů. A nikde žádný název zastávky – aspoň pro nás totální rébus. A protože se tam mluví portugalsky, Středoevropan si v tom moc nepočte. Ještěže všichni lámou angličtinu, obvykle velmi dobře, a místní mají turisty rádi. No proč by ne, je to hlavní zdroj příjmu.

Bus vás doveze na vrch Monte k hrobce Karla I. Habsburského, posledního českého krále, k botanické zahradě, do přístavu, ke stanici lanovek, k tržnici rybí a tržnici s ovocem – zeleninou – květinami… Ach jo, to utrpení českého zahrádkáře, když vidíte tu nabídku sazenic orchidejí, banánovníků, cukrové třtiny, zeleniny… No nedovezete to, a i kdyby, tak co s tím tady, že… A těch pytlíčků se semínky… Nekoupila jsem si, ale pořád to mám před očima.

Byli jsme na Madeiře naposledy před 11 lety, také v počtu šesti lidí, skoro celou jsme ji projezdili a procourali. Je tu jeden obrovský rozdíl: neuvěřitelně se zvýšil počet turistů a ve Funchalu narostlo tolik nových hotelů! Všechna ta známá a doporučovaná turistická místa, tedy cíle jednodenních výletů, jsou doplněna přírodními parkovišti a stánky s občerstvením a cetkami, to dřív moc nebylo. Na té východní výspě ostrova, kde můžete nad vlnami, tříštícími se o útesy, chodit celý den a neomrzí vás to, jsme tenkrát byli asi desáté auto. Dneska? Zhruba pětisté…Fakt davy, hovořící obvykle německy a polsky. A převážně starší ročníky, inu ideální místo pro čiperné důchodce.

V našem hotelu převažovalo německé osazenstvo a všimla jsem si, že všechny ty dámy mého věku (rozuměj: postarší oplácané Němky) nosí džíny stejné značky Lafei.nier, přesně jako já, v různém druhu délky nohavic, ale neomylně jednoho výrobce. Taky na tuhle značku nedám dopustit.

Pěkná malá opuncie, Madeira

Co se týče stravy a pití: ráj na zemi, nebe v hubě. Kdo je rybožravý jako já, užije si to vrchovatě. Kdo je na hovězí, bude na tom stejně. V restauracích vám nabídnou dvě hlavní lákadla – espada a espetada. Espada (čti místně: ešpááda) je ryba tkaničnice atlantská (Trichiurus lepturus), přes dva metry dlouhá hadovitá potvora s černou kůží a velikými zubisky a náramně dobrým bílým masem a bez kostí. Nejčastěji se podává opražená na pánvi a k tomu jsou opečené banány. Ryba bývá v jakémsi lehkém těstíčku, a i ty banány jsou trochu „chlupaté“, takže také něčím poprášené. Zkoušeli jsme to doma, namísto tkaničnice byla treska, a povedlo se to, i s těmi banány. Zkuste!

Tkaničnice atlantská, tržnice ve Funchalu

Espetada je hovězí podávané jako ražniči, jen bez těch nemasových kousků, tedy jen špalky křehkého hovězího na rožni… K tomu vám naloží na stůl vařenou zeleninu a opečenou polentu a brambory a hranolky a ještě i rýži… Chcete-li se dobře místně najíst, není nutné navštěvovat drahé restaurace, z nichž se na vás vrhá vítač. Stejně dobře se najíte třeba v bufetu obchodního domu nebo u Asiatů, a za poloviční ceny.

No a pití? Místní pivo Coral doporučují tři z mých třech společníků, sladké víno Madeira zná každý a jeho nákup v místní „výrobně“ je pěkný zážitek, ochutnávka různých ročníků… Neodejdete s prázdnýma rukama.

Musím ještě zmínit pití jménem poncha (čti: ponča) – tedy šťávu z citrusů, s medem a bílým rumem. Lze to dost dobře připravit v našich místních podmínkách, ale to víte, tam to chutná jinak.

Zvláštní stravu najdete v turistickém místě „Údolí jeptišek“ (Curral des Freiras) – jsou tam po staletí pěstované jedlé kaštany a z těch kaštanů je tam všechno – i pivo. Opravdu, od polévky až po nápoj. Musím zkritizovat naši společnost. Nikdo si to nedal. I když pánové chtěli polévku, kaštanovou odmítli, srabi. A to ji prosím měli v nabídce v každé hospodě! Jinou ovšem tedy neměli, to je fakt… Já jsem tam minule koupila kaštanový koláček, něco jako ovocný perník. Všem jsem nabídla, nutila je… no vyhazovala jsem to nakonec před odletem, nechutnalo nikomu.

V tomhle Údolí jeptišek jsme měli krásný zážitek. V místním kostelíčku jsme potkali partu mladých Polek a Poláků (ať žije Erasmus), kteří si tu zpívali. Vynikající akustika, milí mladí lidé… Tak ten jejich repertoár jedna z nás nahrála a pak jim to venku přeposílala na jejich mobily a mejly. A oni nám jako poděkování ještě znovu zpívali. Byl to velmi silný zážitek a ten pocit z úžasné přírody, starého kostelíčku a toho pětihlasého zpěvu mi z hlavy, doufám, nezmizí.

Ptala jsem se ostatních, co jim po dovolené nejvíc zůstává ve vzpomínkách:

• Údolí jeptišek a tamní výhledy do vnitrozemí a na moře,

• nemusel jsem řídit a vychutnával jsem si všechny ty výhledy na hory, květenu… Ty obrůstající eukalypty ve spálených eukalyptových lesích… ty baráčky a políčka na skalních převisech,
• úžasná a na tak malém území rozmanitá příroda. A výborný stav těch horských silnic
• nepříjemné bylo zjišťovat ty zastávky městské dopravy a vlastně zjistit, kde to člověk je právě je a kam chce dojet,
• nádherná všudepřítomná vegetace, ty barvy, v kontrastu s horami a nebem, ta pohoda!

Podrobně si o Madeiře nastudujete mnohem víc např. na:

https://www.cestujzababku.cz/madeira-gastronomie-poncha-espada-kuzelnatky/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Madeira_(ostrov)

https://www.youtube.com/watch?v=8KhQBkDeEwQ

https://www.treking.cz/cestovani/udoli-jeptisek.htm

Foto Zdena Jů a IJ. Podívejte se do bohaté fotogalerie!