Trosky jsou významnou a majestátnou doménou Českého ráje. Zdálky vypadají mohutně, zato zblízka je patrné, že to jsou skutečně jen trosky kdysi mocného hradu.

Premiér a předseda ODS Petr Fiala vyhlásil termín konání 31. kongresu ODS na duben příštího roku do Ostravy. Místo konání kongresu, tj. Ostrava, jen dokresluje, kdo dnes má v ODS největší vliv, tj. politici z moravské části Česka.

Vláda je podle Fialy „v poločase“ a uskutečnila řadu reforem, které Fiala vykládá jako „soulad s dlouhodobou politikou ODS“. Cituji: Kongres připravujeme v době, kdy má vláda pod vedením ODS za sebou první poločas. Prosazujeme svoje tradiční priority, ať už jde o zdravé veřejné finance, efektivní stát, nebo o sebevědomé jednání v Evropě. Poradili jsme si s řadou krizí, od drahých a nedostupných energií přes rekordní inflaci až po bezprecedentní uprchlickou vlnu. Konečně jsme spustili dopravní stavby, investujeme do strategických odvětví, aktivně se staráme o naši bezpečnost. Daří se nám plnit naše sliby, i když v Poslanecké sněmovně čelíme nezodpovědné opozici, která se snaží využít každé příležitosti k tomu, aby nás zdržela a blokovala.

Výše uvedené je dokladem Fialovy politické praxe. Na sto honů je z toho cítit politologie, tj. jak vykreslovat vládní úspěchy a setřít opozici. Přitom opozice je více méně bezzubá, protože vládní strany disponují svou „stoosmičkou“ a když je to potřeba, klidně změní dlouhodobá pravidla a opozici přehlasují. Opozice pak reaguje podobně jako opozice v minulosti. Snaží se schválené zákony zrušit pomocí „třetí komory poslanecké sněmovny“, tj. pomocí Ústavního soudu. Ten už ale prošel výraznou personální obměnou a vsadím se, že všechny postupy vládních stran posvětí jako „v souladu s Ústavou“. ODS samotná přitom prošla díky Fialovu vedení zásadní transformací. Formálně sice stále Fiala hovoří o „tradiční politice“, nicméně velmi se vyhýbá slůvku „pravicová“ a postoje ODS halí do jakési mlžné politiky „sebevědomého jednání v Evropě“.

O tom, že se z ODS díky Fialovu vedení stala strana nepřitažlivá svědčí nejen výsledky předvolebních průzkumů. Ty nemá cenu nijak rozebírat, protože jsou všeobecně známy. Nedávno jsem zaregistroval jiný průzkum CVVM, který porovnává důvěryhodnost premiérů a prezidentů některých států a světe – div se! Pokud se podíváme na důvěru českým politikům podle stejného zdroje, Fialovi důvěřovalo na přelomu srpna a září 2023 19 % respondentů a v žebříčku zahraničních politiků by se umístil dokonce až za předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou. Možná to bude tím, že Fialovo „sebevědomé“ vystupování v EU není až tak moc sebevědomé.

Podle mého názoru se postavení české vlády a premiéra osobně v očích české veřejnosti potýká se zásadním rozporem mezi tím, co se ve společnosti fakticky děje a mezi politologickými příručkami, jak zvládat „krizovou“ situaci. Klasickým příkladem zcela mylného přístupu je snaha premiéra „zlevnit“ potravinářské zboží. Vyrazí tedy do Německa, kde se nestačí divit tamním cenám a je z toho nakonec jen plácnutí do vody a posměšky o „panu Nutellovi“. To samé se týká prohlášení premiéra o tom, že ceny elektrické energie pro obyvatele budou v roce 2024 „téměř stejné“ jako v roce letošním, když se jinak vyrojí spousta informací o tom, že ceny elektřiny porostou významně, a dokonce i velkým odběratelům. To pak Fialova vláda „hasí“ dodatečnou podporou řádově 3,5 miliardy korun pro odběratele elektřiny z velmi vysokého a vysokého napětí. To je skutečnost, kterou každý vidí. Pokud k tomu připočteme Fialův projev , který je jakoby bez emocí, klidný až „rozšafný“, není se co divit tomu, že jeho podpora mezi obyvateli je na tak nízké úrovni.

Nedávno proběhla na Nově debata Andreje Babiše s Petrem Fialou. Podle řady komentářů, například zde, se konala „v osvědčené“ atmosféře emocí reprezentované Babišem a Fialova „klidu“. Zda to kvůli tomu vláda v dalších volbách vyhraje nebo prohraje, se odvážím prorokovat, že ne. Obávám se, že nízká podpora vládě není důsledkem obdivu k Babišovi, ale těžkého zklamání voličů vlády z jejího výkonu a s realitou všedního dne. Krásně to ukazuje zejména dění kolem Miroslava Kalouska. Vládní sestava ho vyloučila z eurovoleb a jeho strana mu doporučila kandidovat do Senátu PČR. Na to Kalousek prohlásil, že o trafiku nestojí.

Lze tedy konstatovat, že ODS se díky současnému vedení nachází v hluboké krizi nedůvěry a krásné řeči a bezvadná čeština pana premiéra to nezachrání. Chtělo by to nějakého nového Klause nebo alespoň Topolánka. Fiala jen pokračuje ve šlépějích Nečase, kterého na čele ODS nahradil. A dokonce dotáhl nedůvěru v jeho vládu výš než onen slaboučký a soudy pronásledovaný Nečas.