Vážený pane ministře,

jak víte, Vaše působení je doprovázeno řadou kontroverzních kroků, proti kterým se postavilo více než 200 000 spoluobčanů formou petice a více než pětadvacet zdravotnických organizací, jež zastupují nemocnice, ve kterých je absolutní většina lůžek i lékařů v této zemi. I když opozice v každé zemi přirozeně těží z protivládních protestů, zorganizovat tak různorodé a nezávislé seskupení zdravotnických a občanských organizací do jedné kauzy se nepodařilo žádnému ministrovi ani žádné straně v našich polistopadových dějinách. Pokud je ODS skutečně tak schopná, i skalní nevolič by jí musel přiznat volební vítězství.

Nejposlednějším z Vašich kroků je zákon týkající se tzv. sítě neziskových nemocnic, který odsuzuje nemocnice do "státní" anebo "soukromé" kategorie. Pacienti, kteří chtějí navštívit soukromou nemocnici, budou muset zaplatit. Tím zaniknou některé nemocnice a pacienti budou muset cestovat dále za jiným lékařem. Není možné tvrdit pacientům, že mají zdravotní péči zdarma a nutit je platit. Není možné převzít do státního majetku jedním švihem veškeré doposud vložené investice do dané nemocnice. Zákon je zjevně protiústavní.

Měl by to být pacient, který stejně tak jako dnes podepíše s pojišťovnou smlouvu (ve které je daný rozsah kryté péče), zatímco zdravotníci by se libovolně zaregistrovali u kterékoliv pojišťovny. Tím dostane pacient větší výběr za stejné peníze, státu přeci nevadí, komu zaplatí za stejnou péči. Lékaři by začali pracovat pro své pacienty, nikoliv pro pojišťovny, které by konečně začaly mezi sebou zdravě konkurovat. Tím by se kvalita péče stala rozhodující, a to pomocí značné debyrokratizace. Lékařská komora by monitorovala standard péče, stát by kontroloval pojišťovny, staral se o základní síť zdravotnických zařízení a hradil veškerou nouzovou péči do doby stabilizace podle ceníku, který by museli všichni zdravotníci respektovat.

Tah na znárodnění zdravotnictví ve stylu roku 1948, který ve spolupráci s ČSSD a KSČM vedete, znamená, že naše země jako jediná v Evropě opouští trend, jenž postupně staví pacienta do centra zdravotnictví. Proto z pozice lékaře a občana tohoto státu Vás žádám o odpověď na následující tři otázky:

1. Na právní vady zákona předem upozornili různí politici a odborníci. Proč jste prosazoval zákon, jehož právní řešení/novelizace bude stát další peníze? V případě, že se domníváte, že takovéto vady v zákoně neexistují, můžete, prosím, srozumitelně a věcně vyjádřit svoje důvody?

2. Prosím, abyste sdělil, která demografická, odborná a další možná kritéria jste použil pro svoje rozhodnutí o tom, která nemocnice se dostane na Vámi vytvořený seznam privilegovaných nemocnic. Jedná se o první zavedení "státní sítě" a o znárodnění majetku v hodnotě přes 200 miliard Kč (o propouštění zaměstnanců a uzavření nemocnic nemluvme). Je nemyslitelné, že by podrobná profesionální analýza, která by obsahovala klíčová kritéria pro rozhodování, nebyla k dispozici, a proto Vás žádám o její zveřejnění.

3. Znárodnění zdravotnictví, zvlášť tak, jak ho provádíte, automaticky znamená omezení dostupnosti péče a konkurence. To vede k poklesu kvality, navýšení nespokojenosti (s pouhou výjimkou zdravotníků, kteří se ve státním sektoru "vezou"), k prodloužení čekacích dob (viz Velká Británie) a k postupném navýšení nákladů. Prosím, abyste doložil Vámi očekávané pozitivní ekonomické dopady a přesné mechanismy vedoucí ke zvýšení kvality zdravotnické péče cestou jejího znárodnění.

Vážený pane ministře, věřím, že budete brát můj dopis konstruktivně. Zveřejnění důvodů Vašeho rozhodování může jen vést ke zvýšení vzájemného pochopení a snížení napětí, které nás trápí.

Uveřejněno v MF Dnes, 15.5.2006 (zde v původním znění)

lékař a vydavatel časopisu Přítomnost