Už se těšíte na příští Vánoce? česko přece pod stromečkem najde předsednictví v EU. Ne tak zhurta, říkáte? Asi máte pravdu. Spíše než jedinečnou šanci, vyorat na kamenité roli evropské politiky hlubokou českou brázdu, dostaneme dosti nákladnou příležitost se pořádně blamovat. Na půlroční předsednictví jsou zatím naplánovány 3,3 miliardy korun. Slovinsko (které EU předsedá teď) již ví dost přesně, jak velkou díru do rozpočtu jeho regentství udělá a jak málo to politicky vynese. Naštěstí se zdá, že naše předsednictví připravují lidé, kteří vědí, že takt, v němž se hraje evropská politika, je delší než půl roku a závažná rozhodnutí činí borci jiné váhové kategorie než Slovinsko nebo my. Naše vláda si proto právem nedělá hlavu s politickými prioritami předsednictví; nějaká chytlavá a nezávazná formulace právě módních názorů se najde vždycky. Avšak po organizační stránce by všechno mělo klapnout dokonale tím spíše, že před námi bude na řadě Francie. Její byrokracie odvede perfektní práci a mediální kouzelník Sarkozy velkolepou show.

Pro případ, že by nám přece jen zbyly síly na výlet do velké politiky, by stálo za povšimnutí, že naše a francouzské zájmy jsou v jednom (velmi důležitém) bodě stejnorodé. V Paříži chtějí Evropu à la francaise, se silnou pozicí národních států, jak vůči Bruselu tak (nevysloveně, ale stále zřetelněji) i vůči Berlínu. EU Made in Germany směřuje naproti tomu k vyšší míře sjednocení unie a jejího snazšího ovlivňování z Berlína. Toto francouzsko-německé přetahování se odehrává v Evropské unii, která se v posledních letech rozkošatila do nepřehlednosti. Evropské mocnosti tudíž opět zaujímají tradiční pozice a za lajnou (také tradičně) stále hlasitěji kibicuje Rusko. Francouzi v Evropě dominovat nemohou, Němci (spolu s Rusy) ano. Sarkozymu je zřejmé, že hrozící nerovnováhu vyrovná pouze spolupráce s Amerikou, a nám by mělo být zřejmé, že francouzská varianta EU je pro nás výhodnější. Francouzi nás nepotřebují. Slouží svým národním zájmům teď a budou tak činit i po té, co nám předají předsednictví v EU. My bychom však časovou souslednost francouzského a českého předsednictví mohli využít k tomu, abychom se napojili na tu strategickou představu mocenského uspořádání v Evropě, která je pro naší zemi výhodnější.

Jak bohatá bude příští politická nadílka, se tedy ukáže již během roku. Třeba příprava na předsednictvi v EU povede u našich politiků k poznání, že zahraniční politika je vždycky celonárodní úloha. A možná se dokonce od Francouzů naučí, že správné je to, co slouží vlastní zemi. Byl by to důkaz dospívání našich politických elit a krásný dárek pod stromeček. A to o mně říkají, že jsem euroskeptik.