Exministr financí Bohuslav Sobotka by ve svých vystoupeních měl být opravdu skromný

Že se odešlá vláda střetne s tou nastupující o podobu státního rozpočtu na příští rok, není nijak překvapivé. Zvláštní by bylo, kdyby k takovému souboji naopak nedošlo. Všechno má ale své meze.

Jeho velkoústé protesty proti rozpočtovému schodku na rok 2007 nad sto miliard korun jsou opravdu chucpe, protože právě ochota podepsat takový deficit na rok 2003 předurčila Sobotku pro výkon funkce ve Špidlově vládě. Jeho socialistický předchůdce Jiří Rusnok se totiž na takové fiskální politice odmítl podílet a po krátkém působení na průmyslu odešel raději do privátního sektoru.

Možná by se dalo uvažovat o určité benevolenci v případě, kdyby poslední rozpočet předložený Sobotkou byl alespoň korektní. A to rozhodně není. Sám Sobotka deklaruje čerpání peněz z privatizace, která ještě ani nebyla vyhlášena, v rozsahu dvacet miliard korun. Příjmy a výdaje nemají oporu v současné legislativě a při dodržení platných zákonů by tam muselo naběhnout dalších padesát až sedmdesát miliard deficitu.

Maďarské varování

Když nyní Sobotka křičí, že díru do rozpočtu udělali lidovci, komunisté a ODS poslaneckými návrhy na navýšení mateřské, porodného a příspěvku státu do zdravotního pojištění za státní pojištěnce, tak má určitě pravdu. Tohle bude Tlustému i Kalouskovi či dalším nepochybně připomínáno i nadále. Odpovědnost vlády vládnoucí většinově a jejího ministra financí je však jednoznačná. Obzvláště pokud se Sobotka spolu s Paroubkem opírali o stojedenáctkovou hlasovací mašinerii socialistickokomunistické koalice.

Nelze nevzpomenout na památný výrok jeho šéfa Jiřího Paroubka, že pro blaho tohoto státu bude ČSSD o potřebných zákonech hlasovat nejen s komunisty, ale třeba i s Marťany.

Nakolik je „marťanským hlasováním“ posvěcené rozvrácení veřejných financí krokem k blahu lidu, mohou nyní posuzovat zodpovědně zejména Maďaři.

Jejich socialisté již v minulém volebním období splnili všechny své předvolební sliby, dost podobné těm letošním Paroubkovým, a nyní přišel účet.

Proto tam také přichází privatizace všeho, co zbylo, včetně nemocnic, zdražuje se vše, z čeho může stát získat dodatečný daňový výnos, především všechny druhy energie, a chystá se masivní propouštění desítek tisíc státních zaměstnanců. A přesto to nestačí a finanční trhy hrozí, že ze země za Dunajem udělají první evropskou Argentinu.

V případě Sobotky však nejde zdaleka jen o předvolební sněmovní šílenství. Vláda rozhazovala mnohem více. Sám Sobotka hlasoval proti vetu prezidenta republiky na nový zákon o nemocenské, který nyní, aniž se začervenal, navrhuje fakticky zrušit, protože zákon připravuje stát přinejmenším o deset miliard.

Byl to Bohuslav Sobotka, který potěšeně kýval na zvyšování platů státních zaměstnanců, přestože nebyl plněn jeho původní záměr snižovat jejich počty o směšná dvě procenta. A tentýž člověk byl pro navyšování důchodů vysoko nad rámec předepsaný zákonem, což dnes mimochodem znamená, že důchodový účet, který měl být v přebytku ještě nejméně patnáct let, bude už za rok ve schodku.

A jestli chce Sobotka tvrdit, že hlasoval proti usnesením vlády, která v posledním roce zvyšovala nároky na státní rozpočet, měl by to říci hodně rychle. Tato položka totiž představuje náklady v roce 2007 téměř osm miliard korun a o rok později 12,7 miliardy korun. Zároveň by měl přiznat, že jím předložený návrh rozpočtu s těmito vládou předurčenými výdaji prostě a jednoduše vůbec nepočítá a nová vláda musí tahle usnesení jaksi zrušit.

Jeho rozpočet nepočítá ani se sedmi miliardami na navýšení platových tarifů ve státní správě na základě nového zákoníku práce, rovněž prosazeného jen ČSSD a komunisty navzdory podnikatelských svazům, Senátu i prezidentovi.

Vypočítávat by se dalo donekonečna, ale je to zcela zbytečné. Každému, kdo nechce být slepý, je jasné, že když Sobotka slíbil v roce 2002 reformu veřejných financí, která předpokládala významné škrty mandatorních výdajů, tak už to tehdy nemohl myslet vážně. Tato reforma předpokládala růst ekonomiky kolem tří procent a dodatečné zdroje měly být použity výhradně na snižování deficitů a státního dluhu. Tak to také bylo přislíbeno EU. Nic z toho Sobotka nedodržel.

Ministrův nestejný metr

Ale jsou i další důvody, proč by měl mlčky sedět v koutku. Například korupční kauza kolem Radky Kafkové z ČKA. Sobotka nyní necítí žádnou odpovědnost za svou personální politiku, přestože se na jmenování této ženy do představenstva agentury jednoznačně podílel. Zato ve zcela totožném případě prosadil odvolání Mojmíra Hampla, který se v téže ČKA údajně včas nezasadil o výměnu ředitele společnosti IMOB Šika a ten pak způsobil státu ztrátu půl miliardy korun. Odvolal ho zcela nekompromisně a velmi rychle a prý rozhodně ne kvůli tomu, že Hampl kritizoval hodně nadstandardní přístup Sobotky k nárokům jedné velké banky vůči ČKA dokonce před policejním vyšetřovatelem. Na Šika si přitom nikdo před provalením jeho kauzy nestěžoval, zatímco odvolání Kafkové požadovali opakovaně zejména dva roky dva generální ředitelé konsolidační agentury.

Ze Sobotkových posledních výroků je zcela zřejmé, že v roce 2002 nastoupil na klíčovou vládní pozici nezralý a nekvalifikovaný chlapec. V roce 2006 ji pak určitě neopouští celý chlap schopný nést odpovědnost za vlastní chování a rozhodování.

LN, 7.9.2006

zástupce šéfredaktora Eura