"Jsem rád, že pan předseda Schwarzenberg uplatnil svou autoritu tam, kde selhala autorita pana premiéra." Tato věta místopředsedy strany TOP 09 asi nejpřesněji dokumentuje jeden z bojů na našem politickém jevišti, kde se ale současně vede několik důležitých bitev, a proto je naše politika velmi nepřehledná. Na jedné straně soupeří Miroslav Kalousek s premiérem o vůdčí roli na pravici, Věci veřejné se snaží udržet v politice za každou cenu, i když jejich preference jsou již dávno pod hranicí volitelnosti, a současně se pustil prezident Václav Klaus do přípravné fáze boje o své příští postavení na politické scéně. A protože se postavil za Víta Bártu, má v něm nyní spojence.

Postavení pana premiéra je den ode dne slabší, protože se do něj pouštějí všichni, a to nejen opozice, která to má v náplni práce, ale i lidé v koalici. V dnešním komentáři se soustředím jen na pozici premiéra a na kontury bojů v koalici, které jsme mohli zaregistrovat tento týden, a pokusím se ukázat na možná nebezpečí probíhajících šarvátek.

Věci veřejné přicházejí každou chvíli s něčím novým a nečekaným, aby na sebe upozornily, a tím torpédují vládu permanentně, proto jsou nevypočítatelné a navíc si nasadily na vlastní ministerstvo pana Ladislava Bátoru, jako trojského koně, jehož kauza kvůli minulosti, kdy kandidoval za extrémistickou Národní stranu, která chtěla vystěhovat Romy do Indie, a citoval nadšeně z antisemitské knihy, může zase kdykoliv vybuchnout a obrátit se v zásadě proti komukoliv, i třeba proti premiérovi. Je to i důsledek totální ministeriální autonomie, která je u nás o to větší, že tu neexistuje zákon o státní správě. Současně ministr financí Kalousek využívá každou příležitost, aby pana Nečase oslabil, například právě i hru se symboly, jak ukazuje v úvodu citovaná věta. Ve skutečnosti přece pan Bátora na ministerstvu zůstal a co tam bude doopravdy dělat, nevíme. Zároveň ale premiéra oslabuje boj uvnitř vlastní strany, který mu zřejmě mimo jiné nedovolil, aby splnil slib, jenž dal nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi, že novelizuje zákon o státním zastupitelství a tím zvýší jejich samostatnost.

Ale ani tohle nestačí, jak ukázal projev prezidenta z 30. srpna 2011 na Hradě k našim velvyslancům, v němž Václav Klaus napadl naši zahraniční politiku, kterou v červnu schválila vláda a za kterou opět zodpovídá premiér. Prezident koncepci označil za "neutralistický text". Dokumentu m.j. vytkl, že nezmiňuje "současnou krizi evropské integrace", množící se "negativní důsledky Schengenu" nebo "neudržitelnost společné zemědělské politiky Evropské unie". Proto byla zřejmě pod tlakem ODS a Věcí veřejných hned druhý den ve středu 31. srpna 2011 zřízena funkce tajemníka pro Evropskou unii, kterou by měl zastávat Vojtěch Belling, který má blíže k názorům Petra Nečase, jehož byl poradcem a prezidenta, než Karel Schwarzenberg. To zase oslabuje pozici TOP 09, jejíž preference se už pomalu přibližují klesajícím se preferencím ODS. Karel Schwarzenberg ve zřízení nové funkce vidí porušení koaliční dohody a vyvolal okamžitě smírčí řízení: tedy schůzku K9. Někteří právníci tvrdí, že nová funkce je v rozporu s kompetenčním zákonem, neboť zkracuje působnost ministra zahraničí, a nevylučují možnost, že je i v rozporu s Ústavou.

Zatímco souboj mezi pány Kalouskem a Nečasem je politicky pochopitelný, a proto má i jasné kontury, útoky prezidenta a zaměstnanců jeho hradní kanceláře zatím zřetelný půdorys moc nemají a lze za nimi cítit jen snahu oslabit současné rozložení politických sil a obsadit zatím ne zcela jasně vymezený politický prostor na krajním křídle pravého politického spektra. Zatím tam operuje jen Jana Bobošíková se svou stranou Suverenita a Akce D.O.S.T., v jejímž čele je právě pan Bátora. V jaké konkrétní pozici a s kým by Václav Klaus do politiky aktivně zase vstoupil, to si rozhodne prezident jistě až na jaře roku 2013 či těsně před tím, než opustí Hrad, do té doby mu bude vyhovovat, že všechny nechá v nejistotě. Zatím prezidentovi lidé využívají k oslabení stávajících politických pozic osvědčené rekvizity: resentiment, staré mýty a stereotypy - jako třeba o Němcích jako dědičných nepřátelích, o zdravém duchu nezkaženého národa, který porazil komunisty drobnými sabotážemi a nepotřeboval k tomu hrdiny-disidenty, atd. Vlastně to vše navazuje na text pamětní desky, která je od roku 1910 umístěna v Praze na Vítkově, na níž stojí: "Nepatrná hrstka lidí přemohla spojené řady obrněných, poněvadž byla přesvědčena o své pravdě. Tehdáž byly strany dvě, Evropa a my. A ta Evropa byla bledá, zsinalá."

Bohužel tato hra je nebezpečná už ve svém principu, protože pracuje se snem, který nás vyprošťuje z pout skutečnosti, a na to jsme již několikrát v historii doplatili. Sen se tak stává předobrazem budoucí utopie, nového žádoucího předobrazu lepšího uspořádání poměrů, jako tomu bylo ponejprv za husitství, kvůli kterému došlo i k Bílé hoře a naposled v padesátých letech minulého století. Nebezpečí spočívá v tom, že takto zneužitý sen už není protikladem ke skutečnosti, ale stává se její součástí, předetapou, a to je vždy past.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel