19.3.2024 | Svátek má Josef


POLITIKA: Volby, jaké být nemají

20.1.2022

Před loňskými sněmovními volbami jsem napsal článek Volby, jaké mají být, v němž jsem se jako dlouholetý zapisovatel jedné okrskové volební komise snažil stručně popsat volební proces a proces zjišťování volebních výsledků a vysvětlit, proč si myslím, že na těchto léty prověřených a funkčních procesech není radno cokoli měnit. Závěrem jsem též varoval před zaváděním korespondenčního nebo elektronického hlasování.

Na téma volebního systému se v období okolo sněmovních voleb vyrojilo článků více. Např. Jan Kubalčík se zamýšlel nad tím, jak zajistit, aby se minimalizoval počet propadlých hlasů, Jiří Machotka přišel s myšlenkami, jak umožnit ukončení výkonu mandátu politikům, kteří by se zpronevěřili svým závazkům vůči voličům. Tyto návrhy samozřejmě svou logiku mají, ale jdou proti zásadním výhodám stávajícího systému, kterými jsou jednoduchost, přehlednost a srozumitelnost, a to jak pro voliče, tak také pro členy volebních komisí (s výjimkou komunálních voleb ve velkých městech s velkým počtem kandidujících subjektů a velkým počtem zastupitelů).

Jistě, způsob přepočtu hlasů a výše hranice pro vstup do sněmovny mohou přinášet kuriózní situace, kdy vítězný politický subjekt má méně poslanců než druhý na pásce, nebo kdy poměrně robustní většinou ve sněmovně může disponovat koalice, která nereprezentuje většinu voličských hlasů. S tímto je však třeba počítat – na Zemi dokonalou Spravedlnost nehledejme.

Co ale na Zemi mít můžeme a v naší zemi stále ještě máme, je funkční, rychlý a prakticky nezpochybnitelný proces hlasování i zjišťování volebních výsledků. A do tohoto procesu zřejmě nová sněmovna a nová vládní koalice zasáhne podporou senátního návrhu (zde) na zavedení korespondenční volby do Poslanecké sněmovny a korespondenční volby prezidenta republiky pro české občany pobývající v zahraničí. I kdyby se nejednalo o první z řady kroků v rámci „salámové metody“, jak se obává senátor Tomáš Jirsa (ODS), jde o zásadní rušivý prvek ve volebním procesu, který jde na samu hranu ústavou garantované tajnosti a přímosti hlasování. Senátor Jirsa v uvedeném článku velmi dobře popisuje možná rizika korespondenčního hlasování, nebudu tedy objevovat objevené a nebudu je popisovat znovu. Pouze pro ilustraci doplním, že podle důvodové zprávy k návrhu, resp. dle jejího bodu 12 Zhodnocení korupčních rizik, „navrhovaná úprava nemá dopad do oblasti korupčních rizik a ani nevytváří jejich možnosti“. Jak objektivně a do hloubky předkladatelé svůj návrh promýšleli, je evidentní.

Za senátním návrhem na zavedení korespondenčního hlasování, který horní komorou parlamentu prošel poněkud ve stínu povolebních vyjednávání koncem října 2021, stojí zejména senátoři Marek Hilšer (ze senátorského klubu STAN) a Tomáš Czernin (člen TOP 09, senátorský klub ODS a TOP 09), celkem je pod návrhem podepsáno 50 senátorů. Jako sláma z bot však z návrhu trčí snaha přihrát další voličské hlasy subjektům, které návrh předkládají.

Je totiž zajímavé se podívat na výsledky hlasování českých občanů v zahraničí. Pro ilustraci uveďme výsledky politických uskupení, která se dostala do Poslanecké sněmovny v roce 2017, a v závorce za nimi jejich volební zisk mezi českými občany, kteří volili v zahraničí:

v1

Ve sněmovních volbách v roce 2021 vypadaly výsledky takto:

v2

Ve světle „tvrdých dat“ je účelovost návrhu zcela evidentní. Zejména volební výsledky TOP 09 ve sněmovních volbách roku 2017 musely působit jako významná motivace „něco s tím udělat“ - 5,31 % je dosti hraniční hodnota. Doma další voliče vykouzlit nelze, zatímco v zahraničí zjevně jsou, akorát se jen části z nich chce jezdit hlasovat na ambasády nebo konzuláty. Zdaleka není jisté, že se politické strany před příštími volbami dohodnou na koaliční spolupráci stejně jako loni, a situace z roku 2017, kdy opravdu záleželo na každém hlasu, se v roce 2025 může opakovat. Při pohledu na kontrast celkových výsledků strany s jejími výsledky v zahraničí se tak „řešení“ přímo nabízí. Výsledky STAN v roce 2017 a následně výsledky koalice PIRSTAN u voličů v zahraničí v roce 2021 však také nepochybně k podpoře návrhu silně lákají.

Samozřejmě nemohu a nechci předkladatelům návrhu podsouvat zlé úmysly v tom smyslu, že by při snaze o prosazení korespondenční volby rovnou předpokládali manipulaci s korespondenčními hlasy ve prospěch svých politických subjektů. Zaráží mne ale, že před touto možností systematicky zavírají oči a vadí mi, že jednoznačně účelový návrh halí do ušlechtilého hávu usnadnění výkonu volebního práva občanům žijícím v zahraničí.

Příznačné je, že za návrhem vesměs stojí politické subjekty, které neustále odsuzují rozdělování společnosti a hovoří o zasypávání příkopů a o vyšší politické kultuře. Když však politická konstelace umožní silou prosadit návrh sledující vlastní prospěch a vzbuzující pochybnosti nad legitimitou voleb, neváhají ani minutu a bez mrknutí brvou nezodpovědně vytvoří prostor pro spekulace a konspirační teorie. Copak si nedokáží představit situaci, kdy doma jsou všechny hlasy sečteny a teprve výsledky ze zahraničí získané z velké části prostřednictvím korespondenčního hlasování, dodané až po několika hodinách nebo dokonce dnech, rozhodnou o vstupu některé ze stran do sněmovny a překreslí rýsující se většiny ve sněmovně a zcela změní možnosti koaliční spolupráce? Nebo situaci, kdy se takto rozhodne o postupu prezidentského kandidáta do druhého kola, nebo dokonce když se takto rozhodne o tom, kdo se stane prezidentem? Nedokáží si představit, s jakou nedůvěrou by asi byla taková situace přijata nemalou částí veřejnosti a jak hluboko by byla narušena důvěra veřejnosti ve volební proces?

Nevím, možná jsem jen nepochopil, že účelové úpravy volebních systémů jsou novým evropským trendem. Třeba v příštích volbách do německého Spolkového sněmu budou o dalším směřování země rozhodovat i šestnáctileté děti, aby zelená cesta ke světlým zítřkům byla ještě hladší a kráčelo se po ní ještě radostněji.

Jen mě trochu mrzí, že se o tématu v médiích málo mluví. Škoda, že v minulém volebním období nenavrhlo hnutí ANO s podporou SPD a KSČM třeba zrušení možnosti hlasování na zastupitelských úřadech nebo posunutí věkové hranice aktivního volebního práva na 21 let – o tom by se totiž asi psalo a mluvilo dost, protože v takovém případě by demokracie jistě byla smrtelně ohrožena…