Jako dlouholetý volič pravice jsem rád, že ODS dostala těch devět procent a TOP 09 těch osm. Vládní úplatky zabraly. Komu by se nelíbilo dostat vánoční dárek už v září?

Jana Sokola uznávám jako jednoho z mála moudrých. Tomáše Sedláčka pak jako ekonoma, který svou disciplínu dokáže podat lidsky a bez jedovatosti. Tuto dvojku doplnil u Václava Moravce Václav Bělohradský. Diskuse výše uvedených stála za to.

Sokol se o pravici a levici vyjádřil velmi lapidárně. Levice ve své degenerované formě sází na závist, pravice ve své zdegenerované podobě na sobectví. V této definici se mohou najít všechny současné parlamentní strany. Pak tu ale máme ještě jeden fenomén, a tím je hnutí ANO. Podle mého nefilosofického úsudku se jedná o negaci někdejšího Občanského fóra. Zatímco někdejší OF bylo reakcí na čtyřicetiletou vládu jedné strany, v jeho čele stál disident pronásledovaný StB Václav Havel a rozpad OF vedl ke vzniku ODS, nynější ANO 2011 je produktem dvaceti pěti let demokracie v Česku. Paradoxně ho vede bývalý, podle soudního rozsudku „nevědomý“ spolupracovník StB. Je to zřejmě největší paradox současné české politiky.

Václav Bělohradský otevřel velmi zajímavou diskusi na téma médií a konkrétně koupi MAFRA Andrejem Babišem. Uvedl, že „doufá, že tato koupě byla provedena s cílem zachránit noviny Mladou frontu Dnes před bankrotem“. Posteskl si, že v Česku nejsou jasní mediální podnikatelé, kteří by usilovali o „jasně profilované noviny“, a místo toho padají noviny do náručí podnikatelům, kteří mají jako svůj hlavní byznys něco zcela jiného a noviny kupují jako „přívažek“.

Já osobně v to, v co doufá Bělohradský, nedoufám. Babišovo mediální impérium se zatím ještě nestačilo profilovat jednoznačně na podporu podnikatelovy politiky. To však neznamená, že k tomu v budoucnosti nedojde. Babiš zatím těží z pokračující krize důvěry v politické strany a spíše než na masivní negativní kampaň sázejí média pod jeho vlivem na nenápadnou podporu protistranických nálad medializací dávno „profláknutých“ osob, které mají připomenout temnou éru politiky uplynulého desetiletí. A rozhodně to média pod jeho správou nedělají vůbec špatně. Těsně před volbami se podařilo připomenout někdejší figury ODS, jakými byli Jančík, Bürgermeister atd., kteří se o voličskou přízeň ucházeli pod jinými značkami než ODS.

ODS samotná přežila podle některých „přejícných“ komentářů „klinickou smrt“. Odepisovaná strana naopak ukázala, že má v komunálních volbách i ve volbách do Senátu kandidáty, kteří dokáží přitáhnout voličskou přízeň, a skončila těsně před KSČM a za ANO 2011 a ČSSD. Souboj o pravicového voliče nakonec ODS s TOP 09 vyhrála a rozhodla to menší města. TOP 09 doplatila na tichou koalici s ČSSD v Praze a na nepopulárního Tomáše Hudečka. Schwarzenberg už tentokrát Topku nezachránil a Praha dala důvěru Babišovi. Zde tedy může vzniknout koalice obdobná současné vládní koalici s těsnou většinou. O tom, že by tato koalice nemusela být příliš stabilní, však nepochybuji a jistě se na svou stranu pokusí získat minimálně tichou podporu komunistů.

Neúspěch KSČM ve volbách do Senátu, kde tato strana nedokázala postoupit do druhého kola voleb, je pro předsedu Filipa „zklamáním“. Pro mě naopak zprávou výbornou, a pokud by se většinovým systémem volilo do Poslanecké sněmovny, asi bychom byli ušetřeni komunistů i ve sněmovně. To už bych si ale zřejmě přál příliš mnoho. Jsem rád, že to dopadlo takhle.