Prezident Klaus končí své druhé volební období a socialisté hledají způsob, jak ho co nejvíce pokopat.

Václav Klaus udělil amnestii. Zločinec jeden. Je zapotřebí mu ukázat, že to, co já považuji za zločin, mu nemůže projít jen tak. Určitě to udělal naschvál, aby osvobodil své kamarádíčky a legalizoval zlodějny z dob, kdy byl premiérem. Měli by ho zavřít a pověsit.

Takové jsou často reakce na prezidentskou amnestii. Dokonce to došlo tak daleko, že využití ústavního práva udělit amnestii a abolici je vykládáno jako velezrádný čin, za který by měl Václav Klaus stanout před soudem a následně být zbaven způsobilosti ještě někdy prezidentský úřad zastávat.

Nejprve padl nápad obžalovat prezidenta z velezrady a teprve potom začali socialističtí senátoři hledat důvody, pro které by měl Klaus být obžalován. A lůza tomu tleská. Lidé, kteří nejsou schopni pochopit, že využití ústavního práva, které navíc není nijak co do rozsahu omezeno, nemůže být velezrádným činem, chtějí vidět krev.

Média pochopitelně amnestii a abolici pořádně zveličila. Hned se začaly objevovat výčty kauz, které nedojdou rozsudku a určitě to nejsou kauzy malé. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že po těch mnoha letech, co soud probíhá, je šance na nějaké odškodnění prakticky nulová, ba se vytrácí i smysl trestu.

Je mi jasné, že spousta lidí se mnou nebude souhlasit v naivní víře, že po patnácti letech soudních tahanic se náhle objeví Spravedlnost a vše se vyjasní a vyřeší. Pokud by byly důkazy proti obviněným jednoznačné, tak ať mi nikdo neříká, že i při různých obstrukcích ze strany obviněných je osm let krátká doba na rozsudek.

Například soudce Kydalka, který tak horuje proti amnestii v kauze bývalého fotbalového bosse Chvalovského, má hlavě ne hroudu, ale celý kamion másla. Kauza se u soudů táhne dvanáct let. Člen spolku Šalamoun Zdeněk Jemelík o ní napsal:

"Soudce Kamil Kydalka vrátil třikrát žalobci obžalobu, čímž vždy vyvolal několikaleté přerušení procesu. Až na základě čtvrté obžaloby vynesl rozsudek. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací jej ale zrušil se zdůvodněním, které je pro pana soudce přímo zdrcující."

Zde máme také odpověď na to, proč se některé soudy táhnou neúměrně dlouho. Výjimkou není ani šestnáct let. Lze ještě po takové době, kdy novorozeně vyroste v prakticky dospělého člověka, považovat soud za spravedlivý?

Nehledejme chybu v osobě Václava Klause, ale hledejme ji v justici. V téže justici, která si žalobami osobuje právo rozhodovat o svých platech, v téže justici, kde soudci neumí posoudit jednu věc stejnými zákony stejně, ohánějíce se při tom argumentem nezávislosti.

Jak je možné, že odvolací soud zcela otočí rozsudek soudu prvoinstančního? Buď je nejednoznačný výklad práva, anebo soud první instance pracoval špatně. Soudce je ale vždy z obliga. Co na tom, že svou chybnou prací někomu ničí život?

Máme čerstvý případ justičního omylu přímo před očima. Jan Šafránek strávil rok ve vězení za znásilnění, které nespáchal. Případ se měl stát v roce 1992 a až v roce 2006 policie vypátrala pravého pachatele. Vynahradí mu pět milionů odškodného utrpení, kterým neprávem prošel? Vynahradí mu odškodnění cejch násilníka, který mu justice vypálila?

Ale zpět od justice k Senátu. Pod návrh obžaloby z velezrady prezidenta Klause se podepsalo 18 senátorů, devět jich ještě k podání obžaloby chybí. Protože, jak se nechal slyšet bývalý ministr Bublan, samotná amnestie je málo, musí se hledat ještě další důvody.

To přesně ukazuje smýšlení těchto senátorů. Chceme Klause obvinit, alu musíme nejdřív najít důvody. A tak se zrodila směska pseudodůvodů, z nichž asi nejkouzelnější je ten, že prezident Klaus nejmenoval od března 2012 ani jednoho soudce Ústavního soudu.

Jako by senátoři zapomněli, že to byli právě oni, kdo navrhované ústavní soudce Klausovi odmítli. Další důvody jsou rovněž jako cukr na vodní hladině. Vyčítat prezidentovi, že neratifikoval Rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro, je jednoduše nesmyslem.

Za prvé eurem neplatíme, tak proč bychom měli podepisovat něco, co se nás netýká. Za druhé akt ratifikace je ve výčtu prezidentských pravomocí, nikoli povinností. Ale tak je to vlastně se vším. Socialisté zkrátka hledají klacek na Klause.

Ukazuje se, jak hluboká je nenávist levice. Prezident Klaus nikdy "nejednal proti svrchovanosti a celistvosti republiky ani proti jejímu demokratickému řádu". Naopak, byl to právě on, komu naše svrchovanost ležela na srdci ze všech ústavních činitelů asi nejvíc.

Pokud mu Ústava dává nějaké pravomoci, neomezuje jej v nějakém rozsahu a neukládá povinnost vše podepsat, tak těžko někdo může končícího prezidenta vinit z velezrady a protiústavní či protidemokratické činnosti. Ono by to chtělo místo nenávisti používat zdravý rozum, ale ten se u socialistů nachází opravdu jen málokdy.

Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora