Blíží se okamžik, kdy padne další obranná linie svobody a podnikání: den spuštění EET. Orwelovských opatření ze strany současné vládní koalice není zrovna málo, ale EET mezi nimi vyniká a jeho dopad bude zásadnější, než se na první pohled zdá.

EET především zcela nepokrytě mění charakter státu. Po pádu komunismu byl étos republiky poměrně jasný: stát má sloužit svým občanům, kteří dle nejlepšího vědomí a svědomí hledají vlastní štěstí. Jistě, ne všechno se povedlo, ale nic to nemění na faktu, že soukromá iniciativa pozvedla komunisty zdevastovanou zemi na dříve nebývalou úroveň a že doba po roce 1989 je obdobím největší svobody a prosperity v českých dějinách.

Idea svobodné společnosti stojí na principu dobrovolných interakcí mezi svobodnými jednotlivci, kterým stát poskytuje servis v nezbytně nutných oblastech. Filozofie EET je přesně opačná a dá se označit za digitální feudalismus: stát je vrchností, jejíž milostivé schválení poddaný potřebuje pro každou jednotlivou transakci. Uskuteční-li poddaný obchod bez posvěcení vrchnosti, je vinen. EET staví stát nad občana, úředníka nad podnikatele. Ostatně mnozí pamatujeme, že snaha mít pod kontrolou úplně vše a trestat aktivity mimo dohled státu je vlastní jistému nechvalně známému společenskému zřízení.

EET pokračuje v módním trendu presumpce viny: několik subjektů (či maximálně několik desítek subjektů) porušuje zákon. Je-li v systému mezera umožňující jeho zneužívání, správnou reakcí je úprava či výměna systému. Odpovědí naší vlády je plošná represe všech založená na inkvizičním principu „prokažte svou nevinu“. EET naprosto neřeší příčinu problému a zavádí prostředí viny a strachu. Tak, jak to řekl Babišův poradce Aleš Michl při obhajobě kontrolních hlášení v rozhovoru pro Radiožurnál: „My chceme, aby se báli.“ Ano, po zavedení EET se podnikatelé opravdu budou bát. Za každou drobnou chybu hrozí pokuty. Důkazní břemeno je na straně podnikatele i v případech, které objektivně nemůže ovlivnit (typu výpadek internetu). Nemluvě o zneužitelnosti udavačského systému konkurencí nebo zhrzeným zaměstnancem. V tom se oligarchostrana a socialisté vzácně shodnou: malý podnikatel je třídní nepřítel. Ano, dnešní metody jsou jemnější. Už není nutné vyvlastňovat. Stačí vytvořit klima, ve kterém se podnikatel bojí udělat chybičku a otevřít si ústa. Pak se bude snadno ovládat. A k dovršení všeho si svou šikanu podnikatelé zaplatí z vlastní kapsy.

Člověk si klade otázku o účelu celého toho projektu. Pravděpodobnost zániku tisíců drobných firem hraničí s jistotou. Údajný přínos ve výběru daní je číslo vzniklé nejspíš fenestrální analýzou. Řeči o narovnání podmínek v prostředí pokřiveném dotacemi jsou s odpuštěním kecy. Co bude výsledkem EET? Spoutání podnikatelského středního stavu a centralizované informace o tocích peněz v ekonomice – dostupné jen někomu.

Tak umírá svoboda. Po malých kouscích, za mlaskání dodavatelů infrastruktury pro zrůdný špehovací systém, za potlesku davu.