V nedělním večerním pořadu ČT1 Kuberova manželka a dcera vyslovily názor, že jejich manžel a otec snad dostal infarkt z rozčilení, které způsobily nátlaky ohledně jeho cesty na Tchaj-wan.

Cesta na Tchaj-wan bez schválení Číny se ovšem jeví Číňanům jako nepřátelský akt. Uskutečnění takové cesty bych považoval za důležité nějak zdůvodnit, protože dráždit Čínu není nějaká legrace. Nicméně zase na druhé straně, pokud je návštěva Tchaj-wanu odůvodněná, je zapotřebí to vysvětlit.

Ale když si odmyslíme závoj propagandy a aktivistických snah o poškození našich vztahů s Čínou, tak se z mlhy vynoří hlavní otázka: Proč chtěl Kubera jet na Tchaj-wan? Proč změnil původní záměr jet do Číny na jinou destinaci? Co hledal na Tchaj-wanu? Co bylo tak důležité k takové cestě bez požehnání vlády a proti vůli prezidenta, zrovna v této době? Bylo to zase jen gesto provokace proti Číně sloužící někomu v pozadí, nebo to byla jeho svobodná vůle pramenící z nějakých reálných záměrů? Kubera byl reálně uvažující člověk, a právě proto si ho mnozí vážili. Co tak najednou prosazoval na první pohled iracionální záměr? Alespoň tak to vidím, neboť jsem nikde racionální zdůvodnění cesty na Tchaj-wan neviděl, vyjma ideologických tezí. Tato otázka je v celé věci klíčová.

Jaroslava Kubery je škoda. Byl by vynikajícím prezidentem. Ztratili jsme člověka, na kterém by se mohly sjednotit různé proudy společnosti. Byl jediný z opozice, který vyhovoval i prezidentu Zemanovi. Základem jeho obliby bylo realistické myšlení a na prvním místě odideologizované přesvědčení o službě státu a občanům, které vynikajícím způsobem realizoval jako starosta Teplic. Zahraniční zasahování nesnášel, nechtěl dotace EU, chtěl v rámci konzervativního myšlení, aby každý zodpovídal za sebe a dokázal na sebe vydělat. Jeho názory mohly vadit jen opravdu levicově smýšlejícím, což v současné době jsou především evropští univerzalisté a multikulturalisté. Ale nakonec právě jim ustoupil a pragmatickou kauzu cesty do Číny vyměnil za ideologicky motivovanou cestu na Tchaj-wan. Něco takového v jeho případě působilo jako blesk z jasného nebe. Ale dnes je bohužel mrtev a nemůže nám říci, co ho k tomuto rozhodnutí vedlo. Zanechal pouze otazníky, které se snaží mnozí zodpovědět v rámci svého ideologického přesvědčení nebo záměrů.

Jinak je samozřejmě zapotřebí dodat, že dopis čínského velvyslanectví, nebo jeho výsek, který dostal Kubera k přečtení, a celá okolnost této kauzy, musela být pro něj stresující. Dopis čínského velvyslanectví je vyložený nátlak. Hrozit komplikacemi našim podnikatelům v Číně, pokud by Kubera cestu na Tchaj-wan uskutečnil, je opravdu nepřijatelné. Velvyslanec dokonce Kuberovi (možná i prezidentovi) sdělil, že ho odvolají, když Kubera na Tchaj-wan pojede (od čínské vlády by to bylo posuzováno jako špatná práce velvyslance). Kuberovo rozhodnutí dokonce zaskočilo i Zemana, který vlastně nevěděl, co s tím (možná to neví dodnes). Možná chtěl Kubera v závěru svého života svoje rozhodnutí revidovat. Podle sdělení rodinných příslušníků byl z této situace zdrcen.

Na základě současných ideologicky motivovaných protičínských aktivit lze předpokládat, že i Kubera byl přinucen hrát svoji úlohu a mařit dobré vztahy s Čínou, přitom v těchto snahách nikdy nefiguroval. Byl do nich v závěru svého života zatažen?

Předseda Senátu se stal nejspíše pěšákem v globální válce velmocí, tak jako se jimi stali mnozí jiní, ve válce, která rozděluje národ a je vydávána lživě za válku idejí. Dnes nejde o ideje lidských práv, to se domnívají jen „věřící“ fanatici, ideje jsou jen nástrojem zcela pragmatických cílů. Saúdská Arábie je středověká monarchie, která porušuje daleko více lidská práva než Čína, ale Saúdské Arábii se to odpouští, nekritizuje se a neštve se proti ní. Čína je stále zkoumána, kde všude lidská práva nedodržuje. Na Rusku se hledá kdeco a sebemenší selhání se velkohubě rozmazává. Je jasné, že o lidská práva nejde, že jde o válku velmocí o trhy a zdroje. Globální volný trh se stal minulostí. Slabší strana staví politické zábrany obchodu a hledá k nim ideologická opodstatnění. Nastává zařazování zemí do ekonomicko-politických bloků ovládaných velmocemi.

Američané nemohou svými výrobky hospodářsky soutěžit, a tak se snaží o válku, která má vyřadit konkurenci. Dokončení plynovodu North Stream z Ruska je téměř zmařeno vyhrožováním firmám, hrozí odvetou v případě zvýšení daní na zisky Facebooku. Odstraněním Ruska ze scény se dosáhne pro nás pouze závislosti na dodávkách výhradně z USA, což znamená monopol se všemi dopady (vydírání v případě neposlušnosti, cenová maximalizace). V případě Číny nelze konkurovat jejím cenám, proto je zapotřebí politického oddělení. Toto oddělování a vytváření bloků právě probíhá. Má mnoho tváří. Jednou z nich je provokace, mající protistranu donutit k nepřátelským akcím, které jsou stále častější a už se ani neskrývají za nějaké záminky. Neúcta k památníkům, přepisování historie, pomlouvačné pamflety, nerespektování dohodnuté územní integrity, vypovídání dříve uzavřených dohod, vytváření mediálního démonického obrazu nepřítele – propaganda, lži, provokace. Reakce protistrany je primitivní vyhrožování a pomsta.

Jestliže se tvoří nějaká bublina a USA chtějí být jejím hegemonem, musí nám to vyhovovat, jinak je to opět jen návrat k „omezené suverenitě“ hlásané kdysi Brežněvem. Nevím ale, co nám vyhovuje na amerických zásazích do volného obchodu. Zatím jsme na tom vždy jen prodělali a v principu na tom vydělat nelze. Musíme být hodně ideologicky zpracovaní a vystrašení virtuálními nepřáteli, abychom to přijali dobrovolně.

Čínská vláda musí být asi hodně naštvaná, že nemá takovou moc jako americká, aby mohla takto přímo mocensky zasahovat do dění v Evropě, zvláště když se jí nepodařilo podstrčit IT technologii umožňující špionáž. CIA má k disposici data Facebooku a dalších v USA akreditovaných firem, které jsou povinny jí poskytnout všechny informace od uživatelů z celého světa. O tom se může Číňanům jen snít. Boj o zařazení nějakého státu do bubliny pokračuje a pro nás to přináší stále větší závislost na někom, kdo nás dostává stále více do své moci. To ovšem není Čína ani Rusko.

Kdo ovšem této monopolizaci unikne, zachová si svobodu pouze a jen tím, že si zachová nezávislé rozhodování o dodavatelích plynu, nafty a možnosti vyvážet svoje výrobky a tím dovoz platit. To znamená, že obchody s Čínou a Ruskem jsou výrazem naší svobody, naší schopnosti se vzepřít nátlakům. Ideologie nás jen do závislosti zatahují, krásné řeči o lidských právech jsou stejně falešné, vytváří pokrytecky dvojí standardy podle účelu, „věřící“ fanatici jsou potom v rukou mocných jako „užiteční idioti“. Myslím, že takových zmanipulovaných aktivistů tu máme nezdravě mnoho, což hovoří o cizích vlivech, nikoliv ovšem čínských a ruských.

Pan Kubera se ocitl se svým realismem v prostředí ideologického aktivismu. Myslím si, že tuto daleko ostřejší situaci si nedokázal natolik zlehčit, aby se ho niterně nedotýkala. Nemyslím si ovšem, že ho přímo zabila. Nicméně jeho smrt je opět použitelná v ideologickém boji.