Budeme-li hodnotit tento přímý přenos jako divadelní představení (jako to učinili komentátoři na ČT 24 hned po skončení debaty) závěr bude celkem zřejmý: Václav Klaus byl živější, hojně gestikuloval, dělal grimasy a víc přitahoval kameru. Naproti tomu zcela amatérsky působila moderátorka, předsedkyně sociálnědemokratického senátorského klubu dr. Alena Gajdůšková. Profesor Jan Švejnar se držel své profesorské šarže a nijak se nesnažil z ní kvůli kamerám vybočit: Zůstal svůj. Po takovémto vystoupení obou kandidátů může těžko někdo z nich získat nové příznivce: Oba protagonisté nejspíš jen naplnili představy svých fanklubů.

Poslechneme-li si ale tento přenos bez obrazu, rozdíly mezi oběma kandidáty se zvýrazní:

Václav Klaus častěji zabíhal do osvědčených úhybných manévrů zdůrazňováním, že jeho postoje každý zná, že o každém tématu, na které byl tázán, napsal řadu knih či přednesl mnoho přednášek a že jen jedna podotázka z tématu, na které je tázán, by si zasloužila samostatnou konferenci. Toto klišé, pokud si dobře pamatuji, použil v debatě třikrát. Nešlo ale vždy o snahu se vyhnout odpovědi, spíše šlo o to transparentně předvést svou převahu nad protivníkem, což v některých lidech mohlo vzbuzovat dojem, že začíná být vnitřně nejistý. Item Václav Klaus hrál tradiční roli konzervativního alfa-samce, kterou všichni u něj dobře známe.

Jan Švejnar působil sebejistě a odhodlaně a skoro nikdy se neuchýlil ke klišé: vždy se snažil problém co nejpřesněji pojmenovat a zřejmě protože měl strach, aby byl dobře pochopen, někdy svou myšlenku i dvakrát zopakoval. K choulostivým tématům, jako jsou poplatky u lékaře, se ale bohužel vyjadřoval příliš všeobjímajícně, aby si nikoho nerozhněval. Švejnarův vokabulár byl na české poměry inovační (nehovořil třeba o rovné dani, ale o plošné dani, místo o propadu koruny hovořil o negativním šoku, což nutí lidi vždy víc k zamyšlení) a rozhodně nebyl ideologický, čímž u lidí, kteří by rádi zaznamenali na Hradě změnu, mohl bodovat. Jan Švejnar se držel role klasického liberálního univerzitního profesora, a proto by se také asi hůře než Klaus parodoval.

Zásadně se oba soupeři neshodli jen v přístupu k několika očekávaným tématům:

V pohledu na transformaci, kterou Klaus jako vždy tvrdě obhajoval. I v debatě opět tvrdil, že ztráty, které u nás existovaly, byly menší než kdekoliv jinde v postdemokratických zemích. Tady Švejnar tvrdě oponoval a naopak s odvoláním na světové analýzy prohlásil, že naše ztráty byly největší kvůli neexistujícímu právnímu rámci a že jsme ve střední Evropě v druhé polovině devadesátých let byli jediná země, která prošla recesí.

Oba protagonisté se rozcházeli i v pohledu na občanskou společnost. Klaus obhajoval existenci občanských hnutí, nadací, spolků atd., ale varoval před tím, aby se těmto organizacím propůjčoval jakýkoliv podíl na moci, protože nejsou volenými orgány. Za celou dobu nepoužil termín občanská společnost. Naopak Švejnar vidí občanskou společnost, v níž se na moci podílejí i všechny zmíněné neziskové organizace, jako nový prvek moderní demokracie, která kromě formální oficiální struktury, která je nasměrovaná „shora“, má i tuto neformální složku, která se podílí na demokracii „zdola“.

V ekologii či přesněji řečeno v otázce oteplování klimatu: Klaus už v nastolení tohoto tématu viděl ideologii a brzdu jak jít rychle kupředu, Švejnar naopak stejně jako představitelé OSN a Světové banky v oteplování spatřoval závažný problém, na jehož řešení by se měla Česká republika aktivně podílet stejně jako na všech globálních problémech.

Podobně se oba kandidáti zcela lišili v přístupu k zavedení eura: Klaus znovu opakoval, že není kam spěchat, že je třeba posečkat a zvolit moment přijetí eura až na dobu, kdy bude pro nás takový krok nejvýhodnější. Dokonce prohlásil, že stav našeho hospodářství je tak dobrý právě proto, že nejsme v eurozóně. Švejnar oponoval a prohlásil, že bez eura je naše měna lehce ohrozitelná, protože žijeme v době, kdy se směnný kurz každé malé měny může rychle změnit, což by pro nás mohlo znamenat velké ohrožení. Euro nás proti takové změně může ochránit. Pan profesor upozornil na příkladu Slovinska, že přistoupení k euru tuto srovnatelnou zemi nijak nepoškodilo a že obavy Klause jsou liché. Moderátorka ještě dodala, že z vlastní zkušenosti ze Slovinska ví, že po přistoupení do eurozóny se naopak hospodářský rozvoj země urychlil víc než po přistoupení do Evropské unie.

K přímému střetu došlo až po udělení posledního slova: Švejnar volitelům nabídl aktivnější přístup k Evropské unii a důraz na řešení budoucích problémů ve stále se rychleji proměňujícím světě a upozornil, že setrvání Klause v úřadě v době, kdy mu už o nic nepůjde, může vést k prohloubení jeho extrémistických názorů, které by mohly představovat hrozbu.

Klaus nabízel setrvalé hodnoty a zdůraznil, že protikandidáta vůbec nezná, že jeho knihu o transformaci z roku 1990 si přečetl až před několika dny a že je moc rád, že se jeho názory neřídil, protože nesouhlasí ani s jednou jeho větou.

V zásadě i po tomto velice stručném shrnutí je možné říci jedno: Švejnar hovoří věcněji a Klaus má snahu propadat tzv. magickému myšlení, tj. víře že jeho myšlenky, bude-li je stále opakovat, jako například že oteplování je ideologická lež či že naše transformace byla nejúspěšnější, se stanou pravdou, a to je asi tak to nejdůležitější poznání, které tato debata pozornému divákovi a posluchači mohla přinést.

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel