Prosincová "výstražná" stávka byla údajně nejmasovějším projevem státních zaměstnanců za posledních dvacet let. Osobně se mi to nezdá pravděpodobné, nicméně údajný počet stávkujících, celých 148 tisíc, mě nijak neomračuje. Nemá smysl rozebírat důvody ke stávce. Nikomu totiž nehrozí reálné nebezpečí snížení platu o 10 procent. Pokud budou totiž vedoucí pracovníci ve státní správě na svém místě, propustí nejméně deset procent svých podřízených, a zbylým tak dokonce mohou platy vzrůst.

Tento trend naznačil už například ministr dopravy Vít Bárta, který již redukci zaměstnanců na ministerstvu provedl, a to dokonce o 17 procent. Podobné změny avizují i další resorty, policii a armádu nevyjímaje. Výjimka z tohoto pravidla byla systémově nastavena jen u pedagogů základních a středních škol. Ve školství by tak jako v jediném resortu mělo dojít ke zvýšení platů bez redukce početního stavu. U obslužného personálu platí potom to, co jsem uvedl výše. Danou práci bude muset zvládnout méně lidí a poté se ani zde snížení platů nebude realizovat.

Stávka tak byla odbory velmi pečlivě zakamuflována. O propouštění se vůbec nemluvilo, maximálně okrajově. Všude jinde na západ od nás, kam si i naši odborářští bossové chodí pro rady a inspiraci, se stávkuje a protestuje proti propouštění. Naši odboráři to ale nějak nechtěli a nechtějí pochopit. Odbory a s nimi spřízněná politická levice a extrémní levice považují totiž státní sektor za pokračující systém socialistického státu. Již premiér Špidla razil teorii, že je lepší lidi platit ve státním sektoru než jim platit dávky v nezaměstnanosti. Podobně mluví i současní představitelé ČSSD a KSČM, když státní sektor nazývají "ostrůvkem stability" v dobách ekonomické krize.

To, že státní sektor bobtnal i v uplynulých letech, svědčí ostatně statistika. Zatímco v průmyslových podnicích, v zdrcující míře v privátní sféře, bylo za poslední rok propuštěno bezmála sto tisíc lidí a další statisíce pracovaly za sníženou mzdu, ve státním sektoru počet lidí vzrostl o šest procent a vzrostla i průměrná mzda. Ta je ve státním sektoru větší než v privátní sféře. Stát je tak "tahounem" ve zvyšování mezd a snižuje tak konkurenceschopnost privátní sféry. Velmi podivná matematika.

K číslům, kterými manipulovaly odbory, mám velmi podstatný dovětek. Všichni stávkující by totiž neměli za den, kdy nepracovali z důvodu stávky, dostat mzdu či plat. Pokud odbory hovoří o férovosti, vyzývám je, aby právě odborářští bossové zajistili, že stávkujícím bude v prosinci snížen plat skutečně. V českém Kocourkově by se totiž klidně mohlo stát, že z důvodů falešné či skutečné solidarity dostane většina, ne-li všichni stávkující za prosinec mzdu bez srážky za prostávkovaný den. Ředitelé státních institucí by proto měli z moci své funkce zajistit, aby k tomu nedocházelo. Bylo by navíc velmi zajímavé počet zaměstnanců se sníženou mzdou z důvodu stávky porovnat s ohlašovanými čísly stávkujících. Možná bychom se všichni divili.