18.2.2020 | Svátek má Gizela


POLITIKA: Silácká vzpoura proti realitě

22.1.2020

Vytěsňování nepříjemných skutečností občanským demokratům úspěch nepřinese

Podle Petra Nečase je stranický kongres „nevyzpytatelný živočich“, což se na aktuálním sjezdu strany, které kdysi předsedal, potvrdilo. Předpokládaná hladká nuda se zadrhla a Alexandra Udženija, jediná kandidátka na první místopředsedkyni, neprošla. Kongresový kuloární živočich však dokázal poměrně rychle zareagovat a na nečekaně neobsazené místo dosadil Zbyňka Stanjuru.

Příčinu nezvolení Alexandry Udženiji lze asi hledat i v jejích výrocích, kde opatrně, byť poměrně okatě, připouštěla příští vládní spolupráci s hnutím ANO. Ovšem vzpoura, motivovaná kromě odporu vůči předem danému scénáři nebo vlivu pražské organizace právě i snahou prudce zabouchnout vrata před Babišem, znamenala též bunt proti realitě. Petr Fiala i Zbyněk Stanjura totiž vyhlásili jako cíl vítězství v příštích volbách, po nichž se ODS stane vůdčí silou vládní koalice. A pokud by tedy vůbec vyjednávala s ANO, tak z pozice síly. Hezky se to členům i přívržencům ODS poslouchá, zatím ale jde o realitu pouze virtuální, ba až příliš virtuální. Má zaplašit noční můry „malověrného Kubery“ neboli představu Andreje Babiše jako příštího premiéra. Do voleb ještě zbývá rok a půl a přihodit se může ledacos, nicméně pouhé silácké rituální vytěsňování nepříjemných skutečností k úspěchu zpravidla nevede.

Modrá nostalgie

Občanští demokraté jsou stranou nostalgie po „staré dobré ODS“, která v 90. letech provedla zásadní transformační změny. Jedná se samozřejmě o zidealizovaný mýtus. Kritici zdůrazní divokou privatizaci a kmotry se špičatými botami a na míru šitými poznávacími značkami jejich luxusních aut – v dobách, kdy se specifická „espézetka“ nedala pořídit tak snadno jako dnes. Ovšem modrá nostalgie je zároveň smutněním po starých dobrých časech, kdy byl svět přehledný a v zásadě bezpečný (díky globální dominanci USA) a kdy se občanským demokratům zdálo, že politický souboj se bude na věčné časy a nikdy jinak odehrávat mezi levicí, jež obírá pracovité bohaté a rozhazuje sociální dávky líným a neschopným, a pravicí, která tomu v potu tváře brání. Sociální demokraté nyní skomírají v Babišově vládě, ODS vyhlašuje ambici Babiše vystřídat. Což ale se stávající a stagnující přízní okolo dvanácti procent půjde jen těžko.

Avšak jednu z hlavních příčin stagnace tvoří právě skutečnost, že „stará dobrá“ ODS vede starou neboli minulou válku. Andreje Babiše a jeho kabinet zatvrzele portrétuje jako levičáky, jako nový převlek „starých nedobrých“ socialistů, kvůli podpoře KSČM jako polokomunistickou vládu. Babiš je ale úspěšný i díky tomu, že se dovedl vyjetým kolejím vyhnout. A kanonům ODS se na něj špatně míří ještě z jednoho důvodu: vždyť kdo byl v 90. letech v rétorice občanských demokratů téměř nedotknutelným božstvem? Úspěšný podnikatel přece! Jistě, měl by zůstat u podnikání a do politiky se přímo nemíchat, leč Babiš je zkrátka džinem, kterého z ideového hlediska ze své lahve vypustila ODS (z praktického spíše ČSSD). A džin měl štěstí, když z lahví tradičních stran vyletěl zrovna v éře globálního ekonomického růstu – jeho slogan „Bude líp!“ tak mnozí voliči mohou zhodnotit jako splněný slib.

Slušná, ale malá strana

V tučných časech má opozice těžký život a musí počítat spíše s hubenými výsledky. I kdyby skoro všechno dělala dobře. Současná česká opozice ale jen uhlazenějším stylem nabízí stejné zboží jako Babiš, tedy efektivitu při řízení státu a z toho plynoucí „dividendy“ pro voliče. Což vyplynulo i z vystoupení Alexandra Vondry, zvoleného za místopředsedu strany. Kromě poněkud abstraktní obrany svobod a střeleného návrhu na jakési internetové referendum o výběru českého národního ptáka nabídl v projevu výstavbu národního fotbalového stadionu v Brně, mistrovství světa ve fotbale pořádané společně s Maďarskem, Polskem a Rakouskem, leteckou základnu USA v Ostravě, dokončení obchvatu Prahy a hladké železniční spojení z centra metropole na letiště. Chyběly jen dráha pro Martinu Sáblíkovou a koblihy, a Vondra by byl od Babiše programově skoro k nerozeznání, zvláště když oba politici sdílejí též kritiku Bruselu i klimatického alarmismu.

Petra Fialu mnozí oprávněně chválí za regeneraci a očistu strany, jež se po Nečasově pádu ocitla ve stavu klinické smrti. Avšak slušná ODS možná může být jen malá ODS. A pokud bude malá ODS chtít do vlády, pak s někým v její optice neslušným. Mohla by narůst v rámci bloku středopravicových stran (s KDU-ČSL, TOP 09 a STAN, s Piráty se do party evidentně nepočítá), leč i ten v součtu aktuálních preferencí svých hypotetických členů zatím hledí hnutí ANO na záda. A není jisté, zda by jako blok přinesl nějaký synergický efekt. Prezident Zeman s oblibou cituje Mečiarovo stupňování slova nepřítel: nepřítel, úhlavní nepřítel, koaliční partner. Zůstanou-li současné preference zhruba zachovány, může ODS po volbách snadno čelit podobnému dilematu jako v roce 1998.

Autor je politolog

LN, 20.1.2020



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.