aneb Jak na problém nezaměstnanosti

Schyluje se tamhle za Velkou louží zase jednou k prezidentským volbám a držitel toho úřadu přemýšlí, jak to udělat, aby jej vzhledem k dosti už pokleslé popularitě zase nepozbyl. I dal vyhlásit: když mě zvolíte, Američané, vytvořím tolik a tolik set tisíc (nebo snad milionů, už nevím) pracovních míst! Ale abychom panu Obamovi nekřivdili, nejen on nahazuje tuto udičku ve chvíli rozhodnutí; slib vytváření pracovních příležitostí za účelem potření nezaměstnanosti je stará a hojně používaná vesta, kdekoliv poněkud už opotřebovaný politik pocítí nutnost sehnat rozběhlé voličské stádečko zpátky do houfu. Bylo by sice možno se ptát, proč, maje tu magickou schopnost, čekal až na volby a neučinil tak dřív, ale ponechme tuto okolnost stranou.

Ostatně, když tak o tom přemýšlím, jakápak magická schopnost. Jde-li o pracovní místa a nic víc, dovedl bych je možná vytvořit i já sám. Jak, tážete se? Inu, dejte mi pár miliard, co tak obvykle stojí všelijaké programy k omezení nezaměstnanosti, a pak už jen potřebný počet ruksaků a dvojnásobek cihel. Každý zájemce o zaměstnání nechť uchopí ruksak, vloží do něj dvě cihly a navléknuv si jej na hřbet s ním až do konce pracovní doby obíhá, dejme tomu, ministerstvo sociální péče. Placen bude ze zmíněných miliard, dokud mi ovšem nedojdou; pak je třeba nového programu. Co se šklebíte, vážení čtenáři? Jsou tak vytvořena pracovní místa, nebo nejsou? No proto.

I když… zrovna mě napadá, že bych dovedl za týmž cílem vymyslet i něco mnohem velkolepějšího. Slyšte, slyšte: sestrojme oštrachajz! Že nevíte, co to je… no, to zatím nevím ani já sám, leda že musí takto nazvaný objekt mít dvě vlastnosti: být zaprvé co možná složitý, aby ten švindl hned tak někdo neprokoukl, zadruhé zbytečný. V záležitosti tak komplikované ovšem hrozí možnost nekompetentních, ba neregulérních zásahů; aby tomu bylo zamezeno, neobejde se bez dohledu z vyšších míst odborných i politických. Budiž tedy zřízen ÚVPO (Úřad pro vývin a propagaci oštrachajzu). Každému národohospodáři musí být zřejmo, že už jeho ustavení a provoz znamená přínos k řešení problematiky nezaměstnanosti v podobě nejméně tří set pracovních míst, krajské pobočky v to nepočítaje. Následné zřízení marketingové agentury přinese dalších, řekněme, dvě stě pracovních příležitostí, propagační oddělení včetně kanceláře tiskového mluvčího rovněž nejméně tolik. Oštrachajz do každé rodiny! Ani závod bez oštrachajzu! Oštrachajz – prostředek výuky na školách základních a středních! Byznys s oštrachajzy (dnes už, jak známo, neobchodujeme, nýbrž byznysujeme) se pak už rozvine sám od sebe. Vrcholným stupněm programu – pozor, teď to půjde naostro - je vlastní výroba oštrachajzů. Že vrátí do pracovního procesu desetitisíce nezaměstnaných, je nabíledni, pakli ovšem k nám nezačnou dovážet nekvalitní levné oštrachajzy Číňani; to by nás naštvali. No, a nakonec likvidace oštrachajzů, což je logické: nejsouce k ničemu, bude třeba se jich nějak zbavit, aby nehyzdily naše životní prostředí. Skládky, spalovny a podobná zařízení tak bezpochyby zaměstnají mnoho set dosavadních klientů Úřadu práce.

A mohl bych ještě dál takto pokračovat a problém nezaměstnanosti úspěšně řešit, zvlášť kdybych si k tomu nalil štamprličku něčeho ostřejšího, ale už toho nechám, jelikož každá legrace má mít svůj konec. Také jako bych už viděl váženého čtenáře, kterak si maluje prstem kroužky na čele a říká něco o bláznovi… ale ale, vážený čtenáři. Mám-li být blázen já, proč tak netitulujete všechny ty dobrodince lidstva, ministry, poslance a jiné pumprdenty, kteří pokaždé vytáhnou do volebního klání s touže rezavou zbrojí, ledaže nemluví o oštrachajzech? Proč jim ne celá, to se ví, ale z nemalé míry pokaždé znovu naletíš, voličskými hlasy odměňuješ, občanská společnosti?

Abychom si snad zopakovali některá základní ekonomická pravidla. Chtít vytvářet pracovní místa a pak teprve se ptát, k čemu vlastně mají být a co produkovat, je zapřaháním vozu před koně. Smyslem jakékoli práce je nebo by aspoň měla být produkce hodnot vyčíslitelných jednotkami běžné měny, jinak řečeno měla by se vyplácet. Pracovní místa uměle vytvořená, z daňového pytlíka financovaná, která spolykají trojnásobek peněz, než za kolik vyprodukují zboží či služeb – a není takových příkladů málo – jsou hůř než pro kočku, což snad není nutno zvlášť zdůrazňovat. Stát, úřady, ministerstva etc. nemohou vytvořit jiná pracovní místa než administrativní, do veřejných pokladnic nepřispívající, nýbrž z nich po miliardách čerpající. Některých je třeba k hladkému chodu státní mašinky; jiná a snad převážně jsou holé oštrachajzy, neužitečné produkty byrokratického bujení. Skutečná, přínosná a produktivní pracovní místa – a o ta jde - netřeba vyvolávat jako ducha Tutanchamonova, ta se vytváří spontánně, vyžádá-li si jich potřeba. Nevyžádá-li, nevytvoří je ani nejzručnější politický kouzelník, leda zase nějaký miliardy požírající oštrachajz.

Co říci na závěr… takový je světa běh. Klape-li konjunktura a pracovních míst přibude, přivěsí si metál té zásluhy na roucho vládní partaj, kdežto opozice tvrdí, že ona by jich vytvořila ještě víc, a lepších. Je-li konjunktura v háji a podniky propouštějí, obviní opozice vládu z neschopnosti, kdežto vládní parta bude tvrdit, že všechno je vina těch nemehel, co tady vládli před ní. Je to obehraná muzika. Chce-li politická moc opravdu podpořit tvorbu pracovních míst, udělá nejlíp, když se bude do hospodářských věcí plést co nejméně. Občanu a voliči pak lze doporučit, aby uslyšev prýštit sliby pracovních míst z huby politikovy se zasmál a pravil: "Tuhle vábničku já znám, vážený pane. Jestli jsem se na ni dal nachytat dřív, už se nachytat nedám."

Hannover, 30. října 2012