aneb Demokracie není ideologie

Začátkem října, hned o prvním víkendu, budou voliči rozhodovat o tom, kdo se stane krajským zastupitelem a kdo nahradí třetinu senátorů.

Vzhledem k rozsahu tohoto textu se budu zabývat pouze volbou do Senátu, který je zároveň spolu s ústavním soudem a veřejnoprávními a prestižními médii nejdůležitější pojistkou proti změně směřování naší republiky a ohýbání zákonů a ústavy.

O křesla v horní komoře se hlásí řada známých tváří, a to i takových, které někdy označujeme za konzervativní. Uveďme například bývalého člena ČSSD Vítězslava Jandáka, který v posledních letech na sebe upozornil tvrdými výstupy proti veřejnoprávním médiím a jenž kandiduje za ANO. S podobnými názory se tam hlásí i Petr Žantovský za SPD a za hnutí Trikolora bývalý šéf TV Nova Vladimír Železný.

Za pozornost stojí, že všichni se ucházejí o senátní křeslo v obvodech, kde dříve vyhráli sociální demokraté. Celkem je takových obvodů deset a vzhledem ke stále nízkým preferencím ČSSD kolem pěti procent je logické, že právě tam předpokládají jiné strany, že mají větší šanci uspět.

A zřejmě hlavně v těchto obvodech se bude rozhodovat do jisté míry i o dalším směřování naší země, protože tam proběhne hlavní boj mezi konzervativci a demokraty. A právě ten skýtá velkou šanci přesvědčit voliče o přednostech současného demokratického režimu, což vyžaduje jiný jazyk, který vrací slovům původní význam a striktně se vyhýbá všem frázím a floskulím, s kterými šermují konzervativci.

Je třeba voličům srozumitelně sdělit, že staré politicko-ekonomické ideologie, se kterými jdou do voleb třeba právě zmínění kandidáti, v nových podmínkách už nemohou fungovat a v očích odborníků působí dokonce groteskně. A právě o tom, že staré recepty v globální a digitální době nemohou žádný současný problém vyřešit, je třeba přesvědčit voliče.

A hlavně jim vysvětlit, že demokracie není ideologie, která mění každou myšlenku v dogma či marketingový slogan. Demokracie neslibuje zářnou budoucnost, vyšší smysl, jasný pořádek ve společnosti a v byznysu, ale pouze složitou parlamentní každodenní práci, která se řídí zákony a ústavou.

Demokracie je vlastně způsob, jak odporovat všem ideologiím, protože je založena na stálé nejisté pragmatické a pružnější balanci, a proto je stabilnější než ostatní politické systémy. Jak říkají sociologové: Zvažování je elixír, neboť demokracie je otázkou míry a její kvalita je závislá na balanci moci. Jde o věčný spor o to, kolik volnosti, egalité, si můžeme dovolit a kolik svobody, liberté, k tomu nutně potřebujeme.

O tom ale může přesvědčit voliče v době, kdy racionální slovo bylo zastíněno obrazem a emocemi, jen málokdo. V takovémto souboji mohou uspět jen ti, co dokáží svůj příběh prodat, co se nebojí patosu, který vyžaduje smyslovost, náruživost a vášeň, ale i ironii, která patos vyvažuje svobodou rozumu.

Takových lidí v naší mladé demokratické zemi, kde pro politiky nemáme ani jednu vysokou školu, na níž by se rétorika vyučovala jako tvůrčí čin, který nic neimituje, máme málo, ale jen takoví budou mít šanci.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus