Nějak se nám to začíná vybarvovat. Komunisté si kladou první podmínku a prezident se nenamáhal účastnit pietního aktu u Rozhlasu.

Místo toho Miloš Zeman prohlásil, že nás zradily elity. Myslel tím Dubčeka a spol., kteří byli sovětskými silami uneseni do Moskvy a pod silným nátlakem donuceni k ústupu. O těch skutečných zrádcích, kteří žádali Moskvu o zásah všemi prostředky, napomáhali vpádu vojsk na naše území a kolaborovali s cizí mocí, neřekl ani slovo.

V Senátu, kde obhajoval svou nominaci Jana Sváčka do Ústavního soudu, pak řekl, že po rozhodnutí Nejvyššího soudu ohledně kauzy tří exposlanců-trafikantů, ztratil v Nejvyšší soud a jeho představitele důvěru. Prezident by měl mnohem více vážit svá slova.

Jenže to nemůžeme chtít od Zemana. Má rád velká prohlášení ve stylu co mu zrovna slina na jazyk přinese. Rozhodnutí soudu se nám nemusí líbit, lze je i zkritizovat, ale musí se respektovat. Pokud dojde k nerespektování, až pohrdání soudem, jak to předvedl Zeman, je jen krůček k tomu, aby nastala tendence nahradit "neposlušné" soudce těmi správnými.

I komunisté nám začínají ukazovat svou skutečnou tvář. Předseda komunistů Filip si klade první podmínky pro podporu vládě. Ani jemu se nelíbí rozhodnutí soudu, tentokrát Ústavního. Jde o tzv. církevní restituce. Opět, někomu se rozhodnutí soudu nemusí líbit, ale musí je respektovat.

Filip má požadavek na vypsání referenda ohledně už platného zákona o církevních restitucích. Nejenže se snaží referendem obejít rozhodnutí Ústavního soudu, které církevní restituce schválilo, ale chce docílit zrušení restitucí. V případě komunistů je to docela pikantní.

Vždyť to byli právě oni, kteří sprostě ukradli církevní majetek. Faráře, řeholníky či řádové sestry pronásledovali, mnoho z nich skončilo ve vězení, dalšíí u pluků PTP. Když se po dvaceti letech diskusí konečně došlo k tomu, že se komunisty ukradený majetek vrací, jsou to právě komunisté, kteří by rádi svou krádež provedli de facto podruhé a nechali si ji posvětit.

Zároveň se zde navozuje velice nebezpečná situace, kdy rozhodnutí soudu nebude znamenat vůbec nic, protože pokud nebude rudým soudruhům vyhovovat, udělá se revize "soudem" lidovým. O vině či znění zákonů už zjevně nebudou rozhodovat nezávislé soudy, ale soudružská centrála v ulici Politických vězňů.

Zemanova a Filipova slova na adresu soudů jsou varující. Jakmile se někdo začne stavět nad soudy a zpochybňovat je, obzvláště pokud se jedná o hlavu státu či člověka, který bude s velkou pravděpodobností mít velké slovo co se vlády týče, znamená to, že soudní moc bude de facto zbytečná.

Rozsudky či nálezy bude už vytvářet někdo jiný. Případně to bude jako za vlády komunistů (Filip určitě nostalgicky pošilhává po době minulé), kdy rozsudky byly napsány dopředu stranickým politbyrem a doručeny soudu, který k nim měl pouze dojít.

Slova Zemana a Filipa nám naznačují, kudy se bude upírat cesta dalších čistek. Nepohodlné soudy, respektive ty "nespravedlivé", které rozhodnou jinak, než si oba pánové přejí. Máme se věru nač těšit. Ale to ještě není vše.

Poslancem se s velkou pravděpodobností znovu stane kovaný soudruh Grebeníček, kterého komunisté přesunuli na druhé místo v Jihomoravském kraji. Jedničkou v Praze bude stalinistka a obdivovatelka masového vraha Gottwalda Semelová, dvojku jí pak bude dělat prodejný Dolejš.

Do Sněmovny zcela určitě zamíří důchodce Jaroslav Zavadil, doposud odborářský boss, pro kterého jeho vlastní dcera nemá jiná slova než slova opovržení. Pochybuji o tom, že by voliči socialistů tohoto primitivního uřvance vykroužkovali. Naopak, jeho sprostota jim imponuje.

Cožpak o to, v dresu socialistů se to bývalými odborářskými šéfy jen hemží - Škromach, Falbr, Štěch, Rath... Nyní přibude Zavadil, který kope tu nejnižší ligu. Daleko podstatnější než odměna za protivládní demostrace je, jak se k jeho nominaci staví odbory.

"Pevně věříme, že bude prosazovat zájmy odborů a zájmy našich členů," řekla předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníková. Ostatní předáci odborových svazů Zavadilův odchod do sněmovny schvalují. Zhruba do dvou týdnů chtějí představit svůj seznam požadavků a úkolů, které by budoucí poslanci či ministři z odborářských řad měli plnit.

To už je tedy úlet. Odbory jsou ze zákona apolitické a pokud nějaký odborář odejde do politiky, nemá být co úkolován odbory. Proč tedy odbory nezaloží Odborovou levicovou stranu a nezkusí prorazit ve volbách? Pravda, splakali by nad výdělkem, ale předávat seznam požadavků a úkolů bývalým odborářům, nově poslancům nebo ministrům, je jednoduchým obcházením voleb.

Nehledě na to, že takové úkolování je nemorální, tak především odporuje Ústavě. Ale s tou si levičáci nikdy nedělali hlavu. Jeden levičák na Hradě pohrdá soudem, kovaný levičák chce lidové tribunály a třetí bude úkolován odborářskou centrálou. Hezky to, chlapci, vedete. Bohužel, tohle je teprve začátek. Bude hůř.