Ministr Julínek mi připomíná alchymistu Sendivoje, jenž v dílně Jakuba Krčína z Jelčan pokoušel se přeměnit břidlici v ryzí zlato. Stejně urputně pokouší se přeměnit apetit privatizátorů číhajících na miliardy ze zdravotního pojištění ve věrohodnou, čili uvěřitelnou reformu českého zdravotnictví.

Poté, co mu neuvěřili voliči v krajských volbách, pokoušejí se uvěřit lidovci a zelení, ale jde jim to ztuha. Ve středu Julínek napůl vyhrál, napůl prohrál. Tři zdravotnické zákony prošly - po strastiplné cestě koaliční pouští - vládou do prvního čtení ve Sněmovně. Čtvrtý, nejdůležitější, neprošel. Jde o nastavené standardy, kde ministr se pokouší koaliční partnery přesvědčit, že jeho kolečka jsou hranatá. Bude v tom pokračovat v pondělí.

Možná bude pondělek Julínkovi milostivý; pak je tu otázka: zvednou také všichni koaliční poslanci pro zákony ruku? Oba koaliční příštipkáři totiž mají důvod k nesouhlasu se zákony, důvod společný a kardinální. Zdravotnické reformy (především poplatky) byly hlavní příčinou taky jejich volebního debaklu. Mohou si vůbec dovolit se k nim hlásit? Co když je voliči za rok a půl právě kvůli tomu z parlamentního života navždy vyzmizíkují… Zbytečně je Julínek obviňoval, že hledají problémy tam, kde nejsou, jeho kolega Nečas podezíral, že nedovedou číst, a Topolánek varoval před budoucí závislostí ODS na velké koalici s ČSSD. Jádro pudla je jinde, v boji o politické přežití. Těžko proto odhadnout, kolik lidoveckých a zelených poslanců dojde k závěru, že Julínkovy plány jsou pro ně cestou do pekel, bez ohledu na účast ve vládní koalici.

Pokud se někteří poslanci vzepřou, budou mít silného ideového spojence - zastupitele ODS v jihočeském, jihomoravském, zlínském a olomouckém regionu. Tam všude zatím vznikly krajské koalice ČSSD a ODS coby výsměch šířenému blábolu, že kraje (v počtu pěti) rudnou. A krajští politici ODS s lehkým srdcem přistoupili na podmínku sociálních demokratů zrušit v regionálních zdravotnických zařízeních poplatky. Stejně jako lidovci v kraji Královéhradeckém a Pardubickém, i když KDU-ČSL poplatky v programu naopak měla.

Julínkovy výčitky na jejich adresu, že ztrácejí důstojnost kvůli teplým místečkům, znějí jako hlas v poušti. Modří soudruhové v krajích mají v rukách argumentační trumf: Ukažte nám, pane ministře, kde je v Modré šanci řeč o nějakých poplatcích! Že tam není? Tak proč jste nám, k čertu, s nimi prohrál volby?

Opozice si teď nemůže přát nic jiného, než aby premiér nad ním držel zásadově ruku až do parlamentních voleb. ČSSD tak ušetří desítky miliónů za předvolební kampaň.

Právo, 20.11.2008