To je parafráze staršího francouzského filmu o prodejných policajtech. My máme ústavní činitele, kteří se mohou přetrhnout, aby se bojem s korupcí totálně odrovnali.

Na úvod si připomeňme současné složení „ústavní čtyřky“:

1. Prezident České republiky Ing. Miloš Zeman, 72 let, bývalý předseda ČSSD, nyní čestný předseda Strany práv občanů

2. Premiér české vlády Mgr. Bohuslav Sobotka, 46 let, předseda ČSSD

3. Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Jan Hamáček, 39 let, místopředseda ČSSD

4. Předseda Senátu Parlamentu ČR Milan Štěch, 63 let, člen ČSSD

Z výše uvedeného plyne, že v současné chvíli má Česká republika tři ústavní činitele (šéfa exekutivy i šéfy obou komor Parlamentu ČR) z jedné politické strany. Není proto neobvyklé, že se tito tři pánové navzájem podporují a pomáhají, tu radou, tu razantní podporou. Prezidentem republiky je bývalý předseda ČSSD a bývalý premiér za ČSSD v době „oposmlouvy“ mezi ČSSD a ODS. Byl svou stranou nemilosrdně odstaven v prezidentské volbě roku 2003. Jistě ví, kdo z ČSSD za tímto počinem stál, a paměť má, zdá se, zatím stále výbornou - nezapomíná.

Mimochodem, tím se letošní vládní krize liší od té z června 2013, kdy byl tehdy první přímou volbou prezidentem zvolený Miloš Zeman, premiérem Petr Nečas z ODS, předsedkyní Poslanecké sněmovny PČR Miroslava Němcová z ODS a předsedkyní Senátu PČR byla Alena Gajdůšková z ČSSD. Tehdy Petra Nečase, mimořádně slabého premiéra, ale vůbec nenapadlo s demisí kličkovat, prostě ji oznámil a poté do rukou Miloše Zeman předal. V roce 2013 tak byly čtyři nejvyšší ústavní funkce rozděleny ODS 2 – ČSSD 1 - SPO 1.

Z dnešní situace je naopak patrné, jaké na ústavní pořádek České republiky číhá nebezpečí, když jsou vysocí ústavní činitelé z jedné strany a snaží se vykládat Ústavu v souladu se zájmem této strany. Současná vládní krize má tudíž i parametry dominance jedné strany v nejvyšších ústavních funkcích s pokusem využít tuto převahu v předvolebním boji s Andrejem Babišem, představitelem hnutí ANO, které vykazuje dlouhodobě nejvyšší preference ze všech politických stran a hnutí.

Přitom různé skandály ČSSD z doby od Zemana až po Sobotku jsou veřejnosti známé, i když by občas zasloužily připomenout. Skandály kolem Andreje Babiše plní média přibližně poslední rok, z toho za poslední dva měsíce se s nimi „roztrhl pytel“.

Souboj prezidenta republiky s trojkou ústavních činitelů za ČSSD mi proto připomíná onen dobrodružný francouzský film zmíněný v titulku. Přitom úplně stačilo, aby se předseda hnutí ANO nestal ministrem financí a místopředsedou vlády, kdyby byla dodržena do té doby „skoro ústavní zvyklost“ nejmenovat do vlády člověka, který se nemůže prokázat čistým lustračním osvědčením. To ale Bohuslav Sobotka nevyjednal, Babiše do vlády pozval a jmenování do pozice ministra financí a místopředsedy vlády navrhl prezidentovi Miloši Zemanovi, který toto jmenování potvrdil.

Po více než třech letech máme jako občané tohoto státu dostatečné množství informací o tom, kdo je kdo. Víme, že

- máme premiéra kličkujícího mezi paragrafy, jehož slovo nemá žádnou váhu

- máme prezidenta s bohatou minulostí a skutky, který je prvním přímo zvoleným prezidentem a usiluje o své znovuzvolení v roce 2018

- máme koalici v „kómatu“, kde se pěstují vzájemné podrazy

- máme místopředsedou vlády a ministrem financí druhého nejbohatšího člověka v České republice, který čelí agresivní kampani koaličních stran s cílem politicky, možná i ekonomicky ho zničit, mj. i s využitím tajných nahrávek

- v osobě Babiše máme ve vládě prvního člověka, který se neprokázal čistým lustračním osvědčením při svém jmenování do funkce

To jsou všechny podstatné informace k tomu, abychom mohli sami svobodně rozhodnout o osudu této vlády v kómatu prostřednictvím předčasných voleb. Každý den, který zkrátí utrpení Bohuslava Sobotky v křesle premiéra, se počítá.