Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996POLITIKA: Politický boj o prezidenta ´apolitické´ Policie ČR
Události posledních týdnů zřetelně poukázaly na dva méně známé fakty. Tím prvním je neodvolatelnost policejního prezidenta, což lze pokládat za chybu v situaci, kdy dotyčný dlouhodobě neplní dobře své úkoly. Druhým faktem je skutečnost, že funkce policejního prezidenta se stala zvláštní obchodovatelnou komoditou při vyjednávání politických stran.
Zvýšený zájem politiků o policii pak dále otevírá otázku, zda jeho smyslem je zajistit stav omezené akceschopnosti policejního sboru, motivovaný snahou o prosté ovládnutí policie tak, aby v zájmu vládnoucí skupiny ochránila zájmy spřátelených podnikatelských elit a naopak přidusila ty nespřátelené, anebo zda jsme svědky snahy o nastartování procesů, jež by znamenaly efektivně fungující policii předkládající zřetelné výsledky své práce a které by mohly být považovány za záruku ochrany objektivních zájmů celé společnosti.
Je třeba připomenout, že česká policie svými výsledky v posledních letech nijak neoslňuje, spíše naopak - chybí jí zřetelné úspěchy v boji se zločinem, především se jí nedaří bojovat se závažnou trestnou činností, s korupcí, se sofistikovanou finanční kriminalitou, s praním špinavých peněz. V agónii se nachází i vyhledávání a zajišťování výnosů z trestné činnosti, které je v řadě evropských zemí pokládáno za jeden z nejúčinnějších nástrojů v boji proti zločinu.
Policii se nedaří získávat informace z kriminálního prostředí a naopak cenné informace z „živých“ případů jí unikají. Být kriminalistou protikorupční policie není žádný med v situaci, kdy vám nadřízení „luxují“ informace z trestního spisu a snaživě je kamsi nosí. Ani oznamovatelé závažné trestné činnosti nemají na růžích ustláno, neboť krom toho, že si podrobnosti ze své výpovědi přečtou druhý den v tisku, také zřejmě riskují vlastní holou existenci.
Policejní sbor v současnosti pak připomíná více spolek salonních úředníků než jednotky odhodlaných bojovníků se zločinem. Je smutnou skutečností, že na sebe v posledním období dokázal upozornit nejvíc vyplácením královských odměn vybraným policejním funkcionářům, jež v minulosti neměly obdoby a nijak nekorespondují s dosaženými výsledky. Nebývalý úpadek přitom postihl především Službu kriminální policie a vyšetřování.
Bylo by chybou za vše činit odpovědným pouze dosavadního policejního prezidenta Oldřicha Martinů, podíl na neutěšeném stavu české policie mají i některé další policejní špičky. Nečinil bych Martinů například odpovědným za blíže nespecifikovanou nespokojenost některých ředitelů celorepublikových útvarů a jejich údajnou touhu odejít ze služebního poměru, ale naopak za to, že nedokázal zřetelně vyjádřit svou nespokojenost s výsledky práce některých těchto útvarů a z jasných nedostatků nevyvodil odpovídající důsledky.
Za velký problém pak lze považovat situaci, kdy je policejní prezident ve střetu s ministrem vnitra. Schopnost shodnout se na řešení zásadních otázek je nezbytnou podmínkou pro úspěšné fungování policie. Za vzniklé situace se výměna policejního prezidenta dala očekávat.
Svou rezignací v uplynulých dnech nakonec Oldřich Martinů ministru vnitra pomohl vyřešit ten méně složitý problém z mnoha dalších, které před ministrem Radkem Johnem aktuálně stojí. Tím složitějším problémem bude obsazení uvolněné funkce novou osobností.
Odborná i laická veřejnost se obává příchodu loutky ovládanou provázky ze společnosti ABL, existují však i optimisté, kteří věří v příchod schopného velitele, který opět začne českou policii smysluplně řídit. Podle mého názoru správná nebo chybná volba nového policejního prezidenta může mít rozhodující význam pro důvěryhodnost politické strany Věci veřejné.

