Prezident Miloš Zeman vnesl rozhodnutím o ustavení vlády svých kamarádů zmatek mezi politiky. Nikdo z nich nebyl připraven na nedbání dosavadních ústavních zvyklostí. Vládní koalice počítala s poklidným pokračováním bývalé Nečasovy vlády pod taktovkou oblíbené Miroslavy Němcové, uvážlivé dámy s čistýma rukama. TOP 09 se chystala vytlouci z podpory tohoto záměru obsazení křesla předsedy Poslanecké sněmovny. LIDEM počítala s tím, že se dále poveze s koalicí ve svém nelegitimním postavení. Opoziční strany se sice třásly netrpělivostí na rozpuštění sněmovny, ale tušily, že požadovaných 120 hlasů neseženou. V té souvislosti překvapilo, že z opozičního proudu se nevyčlenily Věci veřejné, jejichž vyhlídky na úspěch v předčasných volbách jsou pochmurné.

Vládní strany rozpuštění sněmovny odmítají, i když s různou mírou pevnosti. Vědomí, že určitá část poslanců se již po volbách do svých křesel nevrátí, má silný účinek především na poslance ODS. Politikům TOP 09 sice vrtal v hlavě červíček pokušení pokusit se vytěžit v nových volbách ze zbytku obliby Karla Schwarzenberga z prezidentské kampaně, ale hlasitě se tím nechlubili. Zájem strany LIDEM na dotažení volebního období do konce byl přirozený: o rychlou smrt nikdo nestojí.

Od jmenování Jiřího Rusnoka je všecko jinak. Nápadným jevem je chování Karolíny Peake, kolísající v postojích, pobíhající po politické scéně hledajíc, kde by urvala aspoň kousek podílu na moci a možná zajistila aspoň jakousi budoucnost pro svou pidistranu. Její tři setkání s Milošem Zemanem a připuštění možnosti, že LIDEM podpoří vládu jeho kamarádů, naznačují, že se chystá podrazit koalici. Překvapující je horování Věcí veřejných pro rozpuštění sněmovny, když strana je podle obecného mínění zcela bez šance na překonání hranice 5 % hlasů. Vít Bárta má asi v kapse nějakou tajnou zbraň, kterou si chce návrat do sněmovny prostřílet. Ale spíše je možné, že má v úmyslu do ní vtáhnout v šiku stoupenců Tomia Okamury.

Vláda Zemanových kamarádů může v této chvíli počítat s jistou podporou pouze obou pidistran a komunistů, což jí důvěru sněmovny nezajistí.

Komunisté a sociální demokraté ožili nadějí, že se přece jen dostanou k volebnímu vítězství dříve, než očekávali. ODS i TOP 09 zatím zachovávají navenek pevnost v názoru, že rozpuštění sněmovny by nebylo vhodné, ale není jisté, že "topkaři" mu zůstanou věrni. ODS se chová přiměřeně velikosti katastrofy, která se na ni z mimořádných voleb valí.

Rýsuje se několik možných scénářů vývoje. Ty, které počítají s možností působení jedné nebo dvou vlád Zemanových kamarádů bez důvěry sněmovny, jsou pro stát přímo zhoubné. Zdá se, že na obzoru je přetahovaná mezi prezidentem a parlamentem. Ať skončí jakkoli, občané z ní prospěch mít nebudou.

Ovšem strany, které usilují o rychlé rozpuštění sněmovny, protože se nemohou dočkat uchopené moci, mohou nakonec splakat nad výdělkem. V probíhajících debatách se totiž úplně opomíjí skutečnost, že na volby se připravují také různé mimoparlamentní strany, které získávají rostoucí podporu občanů roztrpčených klesající životní úrovní i skandály politiků. Tito lidé by v poklidných dobách možná zůstali sedět u piva, ale v současné vzrušené době se dostaví k urnám. Mnozí z nich soudí, že sociální demokracie se navzdory opoziční rétorice od vládních stran podstatně neodlišuje, takže se rozhlížejí po někom radikálnějším, "sociálnějším". Paradoxně mezi nimi mohou být voliči Miloše Zemana z prezidentské volby a současně půjdou jinam než k sociálním demokratům.V každém případě předčasné volby mohou přinést tak zásadní změnu naší politické scény, že tradiční strany nebudou vycházet z údivu a my s nimi. Překvapení, které v minulých volbách vyvolal úspěch "véček" se může násobně opakovat.

Náhled politiků tradičních stran a bulváru na mimoparlamentní strany a hnutí je přezíravý. Dá se říci, že jim ani příliš nestojí za pozornost, a když už se o nich vyjadřují, mají pro ně jen úsměšky. Je pravda, že o programu vetřelců a jejich personální síle se toho moc neví. Vyčnívají z nich postavy úspěšných podnikatelů Tomia Okamury a Andreje Babiše, z nichž zejména posledně jmenovaný vzbuzuje naději, že by si poradil se správou státu, když dokázal vybudovat zemědělskoprůmyslové impérium. Ale nevíme, kdo se skrývá v jejich stínu, zda s sebou přivedou lidi, kteří budou umět nejen kritizovat a rozkládat, ale budou schopni i budovat. Je zde tedy mnoho pochybností a otazníků. Ale i civilizačně vyspělý zhýčkaný Řím nakonec vyvrátili barbarští Vizigoti.

Soudím, že z hlediska zajištění aspoň mírného prospěchu státu by pokus o politickou konzolidaci pod vládou Miroslavy Němcové stál za námahu. Prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslav Hanák se v Událostech, komentářích vyjádřil, že zde není spálená země. Jeho názor je důkazem, že není vhodné vystavit stát riziku z experimentování s vládou bez parlamentní podpory a jeho následnému ovládnutí politickými "Vizigoty".