Výrok poslankyně VV Karoliny Peake z Událostí, komentářů ČT dne 5. ledna 2011, připodobňující vládní koalici k italskému manželství, je vskutku výstižný. Události posledních týdnů naznačují, že s „nerovným spřežením“ ODS a Věcí veřejných se nebudeme nudit. Budeme ovšem platícími diváky na velmi špatné frašce, v které se budou v rychlém sledu za sebou střídat drobné rvačky s věcnými dohodami vynucenými existenční nezbytností. Většinou půjde o drobné šarvátky a jednání jepičího významu, které mediální ohlas zveličí do rozměrů světodějných událostí.

Novináři v této situaci jásají a vrhají se na každý náznak nesouladu v koalici jako na vítanou záminku k rozdmýchávání hysterie politiků. Až to působí dojmem, že většina komentátorů by měla z rozpadu koalice škodolibou radost. A opozice si pohotově maluje vzdušné zámky brzkého rozpadu koalice a svého vítězného vpádu do Strakovy akademie a leckam jinam.

Navenek působí vztahy mezi ODS a Věcmi veřejnými jako vybíjení protikladů mezi „nemožnosti“ Radka Johna s důrazným Vítem Bártou v zádech a státnicky rozvážným, uhlazeným Petrem Nečasem, za nímž jako čerti za Mikulášem vykukují výřečný Jiří Pospíšil a znuděně se tvářící Alexandr Vondra.

Radek John vnáší do dění rozruch nečekanými „výšplechty“, jež mají daleko do politické korektnosti, za kterou lze skrýt jak ochotu vzájemně si s partnery tolerovat slušné i méně slušné zájmy, tak přípravu na vražení dýky do zad. Za pár týdnů v politice se prostě ještě nenaučil zdvořilému pokrytectví zkušených politických harcovníků. V každém případě výrok o „mrzačení“ návrhu protikorupční strategie připomínkami z dílny koaličních partnerů si měl odpustit.

Působí-li vystupování „véčkařů“ na politické scéně na první pohled jako špatné ochotnické představení, jehož herci mají ale víceméně jasno, k jakému závěru hry chtějí dospět, představitelé ODS se chovají jako hazardní hráči se zálibou ve vysokých sázkách: hrají o vše, co sestavením koaliční vlády získali. Netroufám si posoudit, zda již zcela ztratili pud sebezáchovy a spějí k sebevraždě či zda se záměrně snaží vyvolat konflikt, jímž by se zbavili drzého malého koaličního partnera a raději si padli do náruče s ČSSD, lačnící po návratu k moci.

V každém případě taková vystoupení jako arogantní vystoupení Petra Nečase před schůzkou K9 v neděli 19. prosince 2010, Jiřího Pospíšila v Událostech, komentářích dne 5.ledna 2011 a zejména premiérovo žonglování se slovem „kočkopes“ dne 6. ledna 2011 mají povahu provokací, po kterých by nebylo možné zazlívat „véčkařům“, kdyby dali před italským manželstvím s ODS přednost náruči opozice.

Stejně jako před vánocemi, tak i nyní se zdá, že vedení ODS není způsobilé správně vyhodnotit své možnosti. Proto 5. ledna 2011 Jiří Pospíšil neobstál v televizní debatě proti neprůstřelné logice Karoliny Peake, ač se snažil ze všech sil její stručnou věcnost přebít obsahově povrchní výřečností. Prozradil mimoděk veřejnosti, že je obvyklé, že práce na přípravě vládních dokumentů probíhají chaoticky. Lhůty pro zpracování a předložení podkladů se ukládají zejména proto, aby se nedodržovaly. Není divu, že při tomto stylu práce se mohou stát výstupem z činnosti vlády legislativní zmetky, v nichž se například nenajde návod, jak odvolat a jmenovat policejního prezidenta. Jeho oponentka mu zcela správně vysvětlila, že koaliční partneři měli dost času na předložení připomínek k připravované protikorupční strategii, takže nemohou žádat, aby ministerstvo vnitra je zapracovalo do materiálu, již připraveného k předložení vládě, když s nimi přišli těsně před jejím zasedáním. K námitkám proti složení výběrové komise pro výběr policejního prezidenta, v které dle Jiřího Pospíšila není dostatečně zastoupena ODS, opět logicky namítla, že výběr policejního prezidenta není v kompetenci politických orgánů, ale ministra vnitra. Zdá se, že si pan místopředseda vlády nevšiml, že se dožaduje zpolitizování poradního orgánu ministra vnitra v situaci, kdy postup výběru policejního prezidenta není stanoven právním předpisem a jeho politizace by byla krajně nevhodná.

Petr Nečas ovšem Jiřího Pospíšila hned následující den s přehledem zastínil svým postojem k postupu ministra vnitra při výběru nového policejního prezidenta. Jeho „diplomatické“ výroky lze nejspíš vyložit jako oznámení, že se chystá neuznat výběr policejního prezidenta, který bude výstupem z jednání nestranicky konstruované výběrové komise ministra vnitra, a nemíní podepsat jeho jmenování. Zapomněl veřejnosti vysvětlit, podle jakého právního předpisu je při jmenování policejního prezidenta nutný premiérův podpis a od čeho odvozuje pravomoc vměšovat se do sestavení resortního poradního orgánu ministra vnitra.

Pánové Nečas i Pospíšil zapomněli na pravidlo, že nejlepším poučením je dobrý příklad. Místo ukazováním svalů se měli pokusit vzdělat nevycválaného divocha Radka Johna odhalením postupu použitého při výběru nového nejvyššího státního zástupce. V hierarchii státní správy stojí nejvyšší státní zástupce o trochu výše než policejní prezident, takže způsob jeho výběru by měl nepochybně odpovídat všem kriteriím, která vyjmenoval Petr Nečas. Samozřejmě by měla být zajištěna průhlednost postupu pro veřejnost a nezávislost vybraného uchazeče na vlivu kterékoli politické strany.

Spojnicí všech nepředložeností představitelů ODS v krizích-nekrizích posledních týdnů je rostoucí nervozita ze ztráty kontroly nad policií. Možná souvisí s tím, že se stala dříve málo obvyklá věc: protikorupční policie se přišla zeptat vysoce postavených služebníků státu, co vědí o nepravostech, o nichž mluví Libor Michálek a které zaznívají z jeho záznamů a listinných důkazů předložených policii. A hned na to policie sdělila obvinění dosud nezranitelnému bývalému starostovi Prahy 5, Milanu Jančíkovi. Jeho trestní stíhání zahájila kvůli stejným podezřením, s kterými se na orgány činné v trestním řízení obrátili různí oznamovatelé již dříve. Např. téměř shodné trestní oznámení podal v r. 2008 John Bok, který se seznámil s poměry v obvodu Praha 5 jako kandidát do Senátu. Oznámení skončilo odložením, posvěceným státním zastupitelstvím.

John Bok měl předchůdce, kteří rovněž neuspěli. Až Transparency International prorazila hradbu nedotknutelnosti. Bylo by ale předčasné dělat z náhlého oživení policie dalekosáhlé závěry: jednak některá Michálkova obvinění zní nepravděpodobně, a i kdyby měla reálný základ, stále je zde možnost, že státní zastupitelství zapůsobí jako spolehlivá brzda. A na státní zastupitelství „véčkaři“ nemají vliv. Nicméně zájem policie je nepříjemný, i když má člověk čisté svědomí. Takže lze očekávat, že boj o obsazení křesla policejního prezidenta bude ještě tvrdší, než přetahovaná o odvolání Oldřicha Martinů.