Naše politická scéna pamatuje, přes krátkost trvání demokratických poměrů u nás, již ledacos. Avšak aby místopředseda významné politické strany obvinil veřejně a v　přímém televizním přenosu předsedu krajské organizace a stínového ministra téže strany nejen ze spáchání úmyslných trestných činů (a rozhodně se nedá říct, že by se jednalo o bagatelní, populistická obvinění), ale i požadoval jeho vyloučení ze strany, a ten jej naopak obviní z　lhaní, tak to tady ještě nebylo.

A to vše v　Praze, kde výsledky ČSSD v　parlamentních volbách pravidelně deformují volební výsledky celé strany. Čeho se ještě u nás dožijeme je, po událostech minulého týdne, obtížně předvídat…..

Nějak se mi zdá, že mimořádnost této události není, ani v　ČSSD, obecně sdílena. Chápu všechny ty, kteří, ve smyslu "klasických" řešení minulých problémů, vyzývají k　praní špinavého prádla doma a k　nepřilévání oleje do ohně. Zbytečná práce: ujišťuji, že oleje je už i tak dostatek. Je v　množství dostatečném, nashromážděném praním minulých hor špinavého prádla v domácích pračkách, ve stále naléhavějším, byť obtížně dokazovatelném povědomí o tom, že sotva můžeme hrdě říkat, že nejsme jako oni, při stále zřetelnějším pocitu zklamání z　nekonečných koaličních uskupení, ve kterých by volič sotva mohl být úspěšný ve　známé hře "Hledej 5 rozdílů". To vše při stále zjevnějším vývoji evropské politiky a nálad občanů, z　nichž patrně zřetelně plyne, že patříme ke "staré levici", které lidé dosud sice dostatečně naslouchají ve smyslu předvolebních preferenčních výzkumů veřejného mínění, ale nikoliv v　míře dostatečné k　nezbytným a zásadním změnám společnosti. Je jim totiž stále zřejmější to, co nedávno napsal Petr Robejšek: "Vlastně všude v Evropě je zastupitelská demokracie vystřídána mocenským kartelem vládnoucích a opozičních politických stran. Jeho členové mezi sebou bojují o moc, ale společně vytěsňují občany od vládnutí a společně odmítají vzít na vědomí nepohodlná fakta."

Události, ke kterým v　ČSSD v　posledních dnech došlo, jsou příležitostí. K　čemu, je obtížné předvídat. Přál bych si, aby radikální postup stranických orgánů překvapil alespoň na úrovni překvapení, kterých jsme v　minulých dnech byli nechtěnými svědky. Pokud tomu tak nebude, může se stát cokoliv. Nemusí se ovšem také stát nic. Jistě to nebude znamenat nějaký konec ČSSD. Přežili jsme již hodně. Ale stejně tak dobře to může být, máme-li parafrázovat známý výrok W. Churchilla, začátek konců…..