Očekávání od nacházejícího kongresu ODS jsou přehnaná. Rozsáhlou krizi uvnitř hlavní vládní strany akceleroval historický neúspěch v podzimních volbách. Na problémy je však založeno už dlouho. ODS odmítla po volbách 2006 uzavřít logickou, byť bolestivou spolupráci s ČSSD, koalici nebo model opoziční smlouvy. Vedení ODS nedbalo volebního výsledku 100:100 a rozhodlo se sestavit menšinovou vládu s přeběhlíky. Potíže dané křehkostí sněmovní většiny s přirozeným nárůstem podpory veřejnosti pro opozici očekávatelně vyústily do vážných programových a osobních konfliktů uvnitř všech tří vládní stran. Vládní poslanecké kluby nejsou dlouhodobě schopné shody na elementární jednotě hlasování. Uvnitř SZ i KDU se už otevřeně mluví o možném definitivním konci stran.

ODS, ODS-5, ODS-6

ODS je v jiné pozici než její vládní partněři, nehrozí ji propad do mimosněmovní nicoty, ale „pouze“ prohra v blížících se volbách do sněmovny a návrat do nenáviděných opozičních lavic. Mediální hry na zakládání nových, pravověrných ODS 5 či ODS 6 (po pokusech US-DEU, 4K, ED, SNK ED) zatím nejsou reálnou hrozbou. Vnitrostranická diskuze vedená stylem zda Mirek či Pavel, zda se rozpažit či vrátit k modrým kořenům, je úplně mimo základní problémy ODS.

K vnějším patří ztráta kreditu u pravicových a pravostředových voličů díky aroganci premiéra a nekompetenci a slabosti většiny ministrů. Mnohamiliónové reklamní vládní kampaně uráží tradiční podporovatele z řad podnikatelů i intelektuálních elit.

Vnitřní problémy ODS leží ve ztrátě jednoty poslaneckého klubu (KDU je na tom ještě hůře). Chybí ochota zásadně změnit vnitřní fungování ODS, které negeneruje na volitelné posty odborníky, ale vazaly klientelistických skupin. Kočkování Topolánka s Klausem je jen pověstnou třešínkou na dortu.

Neděle 7. června 2009

Řešení krize ODS nemůže vzejít ze současného kongresu. Pro to nejsou vytvořeny základní předpoklady. Teď má ODS před sebou jedinou možnost, podržet premiéra a vládu, přežít bez větších ostud české předsednictví EU a na základě výsledku voleb do Evropského parlamentu vybrat v říjnu 2009 nové vedení. To musí nabídnout programovou a strategickou představou, jak se dostat z defenzívy vůči levicové opozici a vyhrát volby způsobem, který umožní sestavit silnou a kompetentní vládu.

Existuje množství proveditelných řešení od konzervativních až po revoluční, jak ozdravit churavějící pravici (modrou, černou, zelenou, žlutou). Jejich čas ještě nepřišel a jejich nositelé mohou své koncepty v klidu pilovat.

Autor je ředitel Institutu Karla Havlíčka Borovského, osobní stránka www.MilanHamersky.cz