Tvrdé jádro, měkký obal. Tak zní motto současné Občanské demokratické strany a zejména jejího lídra Mirka Topolánka. Tím spíš by šlo ocenit čerstvě deklarovaný zájem ODS spolupracovat nejen s nelevicovými politickými stranami, ale také - a především - s neziskovými organizacemi, občanskými sdruženími a zájmovými skupinami.

Problém je v tématu nabízené spolupráce, které už nemůže být ani tvrdší, ani negativnější. Občanští demokraté totiž zaveleli k nové mobilizaci proti levicovému bubákovi. Není nic pohodlnějšího než se vozit na vlnách antikomunismu či vajíčky dokresleného „antiparoubkismu“. Sotva lze ale vzývat hodnoty svobody a demokracie a zároveň zpochybňovat stabilitu našeho politického zřízení a strašit návratem před rok 1989. Pak by totiž mohla padnout otázka, jak moc se Topolánkova ODS snažila o zachování či naopak rozvrat právního státu v minulých letech, jak uplatňovala morálku v politice nebo jak předcházela či naopak zpochybňovala narůstající ekonomickou krizi.

Topolánkův spěch můžeme pochopit. V minulých dnech sociální demokraté stihli uzavřít spojenectví s lidovci v boji proti zdravotnickým poplatkům, slučování zdravotních pojišťoven či za regulaci hazardních her. Sešli se také s neziskovými organizacemi zastupujícími ženské spolky, seniory, zdravotně postižené či ochránce lidských práv, aby jim slíbili, že po schválení strohé podoby antidiskriminačního zákona připraví na podzim jeho obsáhlejší novelu.

Pravice i levice zkrátka hledají spojence. Dvojnásob přínosné to může být pro spolupráci občanského sektoru s politickými stranami. Důležité ale je, zda mají být smyslem partnerství ideologické proklamace nebo konkrétní výsledky.

Občanští demokraté se pod Topolánkovým vedením mění. To je třeba ocenit. Evropskou unii již nenapadají v každém, ale jen v každém druhém vystoupení. Neohrnují už ani nos nad baťůžkáři, snowboardisty či konzumenty nápojů z plastových lahví. Naučili se koaliční spolupráci, a to i se zelenými. Hlavně však doceňují smysl občanské společnosti, pestrých struktur mimo partaje. V tom ODS dohání náskok ostatních demokratických stran.

Zatím to však působí, že Topolánkova strana nechce partnerům zvenčí pomáhat, ba sloužit, ale vnucovat jim svoji agendu, antikomunismem počínaje a ekonomickými či sociálními reformami konče.

Obzvlášť pikantní pak je strašení spoluprací sociálních demokratů s komunisty. Jednak proto, že Lidový dům jakoukoli užší družbu s KSČM odmítá. V platnosti zůstávají přísné podmínky, které po komunistech požadují akceptování členství České republiky v Evropské unii a Severoatlantické alianci, příklon k sociálně-tržnímu hospodářství a fiskální střídmosti, stejně jako distancování se od praktik předlistopadového režimu. Velmi ostře také ČSSD zareagovala, a to včetně připomenutí perzekuce sociálních demokratů poúnorovými komunisty, na protest Vojtěcha Filipa proti připomenutí zinscenovaného procesu s Miladou Horákovou veřejnoprávními médii.

Jestli se tedy něčeho ODS může bát - a patrně také ve skutečnosti bojí - je to formování dvojbloku sociálních demokratů a Svobodových lidovců. ČSSD není tak hloupá, aby nevěděla, že nejschůdnější pro ni je cesta středolevé koalice.

Mirek Topolánek jako příklad paktování se sociálních demokratů s komunisty uvádí některé krajské koalice, otevřené i skryté, jako je třeba Rathova ve středních Čechách. O jiných krajích, kde s ČSSD ochotně spolupracuje sama ODS taktně mlčí. A už vůbec nehovoří o městech a vesnicích, kde vzkvétá partnerství občanských demokratů rovnou s komunisty.

Abychom však Topolánkovi nekřivdili: coby jihomoravský volební lídr již vyjádřil nelibost nad tamní koalicí ODS s ČSSD. Lépe by se mu do krámu evidentně hodila krajská vláda děsivého a semknutého levicového bratrstva. Za takovým by mohl putovat třeba na domácí severní Moravu. Má to ale háček: z průzkumu veřejného mínění by zjistil, že tato domnělá koalice hrůzy je tamními obyvateli docela chválená.

A aby nám to pravicoví ideologové ještě zkomplikovali, špiní své rádobyušlechtilé cíle na samotné parlamentní půdě. Jak jinak si vysvětlit, že k tomu, aby byl státní rozpočet ochuzen o 68 miliard za emisní povolenky, se ODS spojenci z řad sociální demokracie hodili? V tomto případě šla stranou i rovná soutěž v tržním prostředí. ČEZ a další elektrárenské firmy dostali z iniciativy ODS dáreček, prý kvůli nezbytným investicím do energetiky. Jan Rovenský z hnutí Greenpeace k tomu poznamenal: „ČEZ bude moci díky spřáteleným poslancům dalších osm let dál beztrestně ničit klima, a ještě na prodeji povolenek královsky vydělávat. Sebrat ze státního rozpočtu v době vrcholící ekonomické krize 68 miliard a poslat je nejbohatší firmě v zemi, která takovou pomoc nepotřebuje, je zločin za bílého dne. Krejčíř, Kožený a Mrázek teď musí Martinu Romanovi jen tiše závidět.“

Tolik Jan Rovenský, jeden z reprezentantů tolik před volbami vzývaného neziskového sektoru. Bohužel se ukazuje, že občanská společnost hraje pro ODS prim jen při rituálním vymýtání levicových ďáblů. Když se však jedná o peníze a vliv, jdou morální či politická kritéria stranou a vlády se ujímá tvrdý byznys. Mirek Topolánek a Václav Klaus tak k sobě možná mají blíž, než si troufnou připustit.

Autor je členem představenstva Masarykovy dělnické akademie