aneb Kam se poděl Jiří Drahoš?

Zhruba před rokem se Jiří Drahoš po neúspěšné prezidentské kandidatuře zčásti „zahojil“ zvolením do Senátu. Čekalo se, že se stane jeho výraznou postavou. Kdo jiný by jí měl taky být než ten, komu uteklo hradní křeslo jen o fous.

Ze začátku vše probíhalo podle očekávání. Ve svém senátním obvodě na Praze 4 zvítězil s převahou již v prvním kole, což se jen tak někomu nepovede. V jednom z prvních rozhovorů v roli senátora (zde) se pak prezentoval jako někdo, kdo nebude žádným poslušným „kývačem“, kdo se v horní komoře bude prosazovat svými názory a koho bude rozhodně vidět. Dokonce se o něm hovořilo jako o kandidátovi na křeslo předsedy Senátu. I proto nejspíš vstoupil do klubu STAN, který se tak stal nejsilnějším. Což mělo jeho šance na druhou nejvyšší ústavní funkci v naší zemi zvýšit. Nakonec to ale nestačilo. Předsedou se stal pan Kubera z ODS a dle mého soudu to byla volba velmi dobrá.

Poté se o panu Drahošovi během jeho senátního angažmá hovořilo ještě letos v únoru v souvislosti s vyúčtováním náhrad za dojíždění do Senátu (zde). Za cesty z 8 kilometrů vzdálených Lysolají totiž vyinkasoval 80 tisíc. Což naznačuje, že jednou z prvních senátorských dovedností, kterou si osvojil, bylo umění, jak podojit erár.

Od té doby se nám však z mediálních zpráv a vystupování ve sdělovacích prostředcích téměř vytratil. Dokonce ani ČT ho nezve do svých relací. Nejspíš jedinou výjimkou bylo pozvání do pořadu Události a komentáře vysílaného rok po jeho porážce v prezidentských volbách (zde). V něm si mimo jiné postěžoval, že prohrál kvůli nefér krokům ze strany Miloše Zemana a jeho volebního týmu. Dle mého soudu tak pan Drahoš stále ještě nepochopil, že pro vítězství bylo třeba nabídnout voličům něco víc než jen to, že jeho zvolením se nestane prezidentem Miloš Zeman. Měl by zkrátka hledat chyby především u sebe a poučit se z nich. Obzvláště pokud vážně zvažuje další prezidentskou kandidaturu, jak prohlásil před několika měsíci v jednom z mála rozhovorů, které poskytl (zde). Bude muset prostě setsakra přidat a na rozdíl od předchozí volby vysvětlit voličům také to, proč by měli volit právě jeho.

Ale zpět k jeho senátnímu působení. Ono toho vlastně už moc není, protože na půdě horní komory našeho parlamentu po něm není téměř ani vidu ani slechu. Což je poněkud překvapivé zjištění. Od někoho, kdo chtěl být prezidentem a zvažuje i opakovanou kandidaturu, by se totiž dalo čekat, že bude hýřit aktivitou, průběžně občanstvo seznamovat se svými názory a vysvětlovat svůj postoj k důležitým společenským tématům. Ale pojďme se podívat na jeho senátní činnost detailněji.

Popravdě řečeno, žádná sláva to není. Kupříkladu zpravodajem k senátními tisku byl za rok svého působení jen jednou a za stejnou dobu nenavrhl žádný zákon. Pravda, senátoři, se kterými soupeřil v prezidentské volbě, na tom nejsou lépe. Pan Hilšer byl zpravodajem také jen jednou a na svém kontě má jeden návrh zákona, pan Fischer pak zpravodajoval dvakrát a nenavrhl nic. Z ostatních senátorů je na tom hůř snad už jen Lukáš Wagenknecht, který má v obou těchto kolonkách nulu. Ale jsou naopak tací, kteří dělali zpravodaje třeba desetkrát i dvacetkrát. Co se týká navrhování zákonů, tak je to různé. Někteří jsou poměrně aktivní a předložili jich několik, jiní jsou na tom stejně jako zmiňovaní prezidentští ex-kandidáti.

Pan Drahoš moc neexceluje ani v disciplíně „vystupování na plénu a diskuze o projednávaných návrzích v rozpravě“. Zatím totiž takto promluvil všehovšudy sedmkrát! Třeba ale jen není typ užvaněného tlachala majícího při každé příležitosti potřebu „obohacovat“ svět svým prázdným plkáním. A je naopak člověkem, který nemusí řečnit často, ale když promluví, tak to stojí za to. Takže co nám o jeho vystoupeních říkají stenozáznamy (zde)?

Hned na první schůzi prohlásil, že má problém s panem Babišem. Pak zastoupil pana senátora Papouška s oznámením o zřízení jakéhosi podvýboru. Ve svém dalším vystoupení se věnoval exekucím, ale ničím převratným plénum nepřekvapil. Potom prohlásil, že nechce, aby byl 17. listopad přejmenován na Mezinárodní den studenstva. Následoval příspěvek, kde hovořil o ruských dezinformacích a odsoudil zdanění církevních restitucí. No a pak se na dlouhých osm měsíců odmlčel a promluvil až letos v říjnu s technickou poznámku ke způsobu hlasování. Prostě samá „zásadní“ sdělení hodná bývalého prezidentského kandidáta netajícího se tím, že by se o hradní sesli chtěl ucházet znovu.

A snad jen na dokreslení výše zmiňované neaktivity ještě statistika jeho účasti na hlasování. Podle senátních záznamů (zde) chyběl zhruba u každého pátého. Pravda, někteří jeho kolegové jsou na tom mnohem hůř, ale celkově patří pan Drahoš z pohledu hlasovací kázně spíše ke slabšímu průměru. Zajímavé je, že až do 6. schůze prakticky nechyběl. Od další se však jeho disciplína rapidně zhoršila, když absentoval téměř u třetiny hlasování.

Pan Drahoš zkrátka přehnanou činorodostí v Senátu nehýří. Ani se tak nechce věřit, že tento člověk měl (respektive stále má) ambice stát se prezidentem a v čele státu aktivně vstupovat do politického života. Otázkou je, co je příčinnou takové zarážející pasivity. Nabízí se, zda ho netrápí nějaké zdravotní problémy. Ale podle statistiky jeho hlasování (zde) je zřejmé, že do Senátu „chodí“ pravidelně. Takže na zdravotní trable to nejspíš nevypadá.

Co je tedy příčinou jeho nečinnosti? Že by ho tato práce nenaplňovala, a proto na ni s odpuštěním „kašle“? Nebo měli pravdu jeho odpůrci poukazující při prezidentském volebním klání na to, že je jen loutkou a „mluvící hlavou“ někoho jiného? A tedy, že by se v Senátu, kde už nemá svoje vodiče a našeptávače, naplno projevila absence jeho vlastního názoru a politických schopností? Nebo je důvodem úplně něco jiného? Měli by se ho na to zeptat především jeho voliči. Svoji jednoznačnou volbou mu dali velice silný mandát, a tak mají právo vědět, jak s ním (ne-)nakládá.

Myslím, že to, co předvádí, respektive nepředvádí, pan Drahoš na půdě Senátu překvapilo všechny, kdo očekávali, že bude pravidelně a „silným hlasem“ prezentovat své postoje a názory na klíčové společenské otázky a polemizovat s politickými oponenty. Nic z toho se ovšem nekoná. Místo toho pan Drahoš mlčí až to rve uši. Tím ovšem svým oponentům rafinovaně vytřel zrak. S mlčením totiž polemizovat nemohou...