Ani přes jasnou většinu to koalice ve sněmovně lehké mít nebude

Kdysi si kdosi pohrál s češtinou a vymyslel jazykolam „jak vy k my – tak my k vy“. Při sledování rozpravy před hlasováním o důvěře vládě Petra Fialy (ODS) si na něj nešlo nevzpomenout. Tento týden se totiž ve sněmovně nastavuje úroveň komunikace mezi koaliční většinou a opoziční menšinou.

Zpočátku to vypadalo, že o důvěru žádá lídr hnutí ANO. Andrej Babiš dlouze mluvil o sobě, o vládě, kterou řídil, a jejích výsledcích. Využil všechny metody, jež si s ním spojujeme: rádoby manažerskou věcnost, emoce i prachsprosté vodění za nos.

Sebereflexe žádná, zato nároky na Fialův tým přímo galaktické. Šéfka klubu ANO Alena Schillerová byla podstatně stručnější, posluchačům ale nemohlo uniknout, jak jim podsouvá, že nová vláda místo budování hodlá bořit a že jejím cílem je razantní zhoršení životní úrovně lidí. To dá rozum, který politik by nechtěl u voličů bodovat tím, že je přidusí, viďte…?

Jenže ani z koaličního tábora nečišela zrovna vstřícnost a pokora. Například když ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) bagatelizoval opoziční námitky a vyzýval své kolegy, aby si nenechali vzít radost z vyhraných voleb.

Nebo když ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) tweetoval: „Fakt jsme nepřišli poslance hnutí ANO a SPD žádat o důvěru.“ Předseda lidovců asi zapomněl, že i opozice je součástí sněmovny zvolené občany. Troufnul by si říct: Nestojíme o všechny voliče a budeme si mezi nimi vybírat?

Zkrátka, pokud má vláda být vládou celé země a pro všechny její obyvatele bez rozdílu, neměla by okázale pohrdat ani opozičními zákonodárci, byť by si o to sebevíc koledovali.

Naštěstí se při tom maratonu objevily také záblesky smířlivosti. Koneckonců i Babiš pronesl, že se těší na spolupráci s vládou. A ne všichni poslanci za ANO dštili oheň a síru nebo jen toporně přelouskávali sepsané projevy. Namátkou Helena Válková poutavě mluvila o lidskoprávní agendě a v oblasti spravedlnosti neváhala kabinet chválit. Věcně a v mezích možností pochvalně hovořil i poslanec Patrik Nacher a někteří další.

Nejspíš také proto se během středečního večera část ministrů uvolila ke strukturovaným odpovědím, čímž se sněmovní debata stala plnohodnotnou. Jakkoliv vládě mohla opozice připadat coby obtížný hmyz, k obstrukcím, při nichž se honí čas předčítáním telefonních seznamů, nedocházelo.

Každopádně se potvrdilo, že stoosmičková většina není zárukou hladkého průchodu vládních záměrů sněmovnou. Zvlášť když v ní má nejsilnější klub hnutí ANO, jež k tomu všemu dál vede žebříčky partajních preferencí. Babiš se pokusil vybudit své v dobách vládního výsluní lenošící poslance z letargie a představit stínové ministry. Hlavně se ale blýskla Alena Schillerová. Mandát má teprve tři měsíce, ale přesto už řádila jako zelený fantóm. Útočila, polemizovala i vtipkovala a celé náročné jednání si ohromně užívala.

Tím získáváme odpověď na otázky, zda ANO obstojí v nové roli a jakou opozicí bude. Zjevně nelítostnou, připravenou kritizovat vládu tu zleva, tu zprava. Éra jednoho muže se chýlí k závěru. Babiš zůstane ikonou, ale makat budou jiní. Při interpelacích, mimořádných schůzích i běžném jednání pléna a výborů.

Fialův kabinet by neměl nic podcenit v práci ani komunikaci, nechce-li opozici vyrábět voliče jak na běžícím páse. Pokud mu ještě něco říká slogan „nejsme jako oni“, ať si dá bacha, aby si lidé co nevidět nešpitali o arogantní asociální vládě a skromném dobráckém Babišovi. Zvlášť když ve volbách zdatní marketéři nepracují s realitou, ale s pouhými obrazy.

Autor je politický analytik