aneb Srdce a ČR v exekuci

Finančník a zakladatel Nadačního fondu proti korupci Karel Janeček loni zveřejnil statistickou analýzu ziskovosti firem s Listinnými akciemi na majitele (tedy firem, jejichž majitelé jsou před veřejností utajení) ve veřejných zakázkách. Analýza prokázala, že ziskovost těchto firem je o 23 až 70 procent vyšší, což logicky vzbuzuje vážné podezření, že majiteli jsou ti politici a úředníci, kteří o zakázkách rozhodují.

Připomeňme, že akcie na majitele v listinné podobě jsou jakkoli převoditelné, a to pouhým předáním. Nemusí tedy existovat žádná písemná smlouva, která by se předkládala. Samotné předání, a tedy i změna majitele, a tím i vlastnické struktury je otázkou několika vteřin, není třeba žádné administrativy. K prokázání, že je někdo akcionář postačí pouhé předložení cenného papíru. To je hlavní důvod, proč takováto struktura je ideální půdou pro korupci.

Karel Janeček nechal loni posoudit i náklady na tzv. chytrou čipovou kartu Opencard. Výsledek: zakázka byla dle analýzy předražena o dvě stě procent.

Odhadnout předražení pražského tunelu Blanka se zatím nikomu nepodařilo, ale je zřejmé, že bude stát dle posledních zjištění Hospodářských novin 38 miliard. Podle analýzy kanceláře White and Case například jen společnost Inženýring dopravních staveb nemůže doložit, za co si účtuje čtyři miliardy korun, tedy víc než desetinu ceny celého tunelu. Zároveň termín stavby se již dvakrát odsunul. Metrostav měl dle bývalého primátora Béma tunel Blanka původně postavit za 26 miliard a před časem se cena vyhoupla na 35 miliard. Přes všechna úsporná opatření, o kterých magistrát hovořil, se podle posledních zpráv zveřejněných rovněž v Hospodářských novinách cena vyšplhala na již zmíněných 38 miliard. Původně měl být tunel Blanka hotov již minulý podzim a nyní se dokonce hovoří až o příštím roce: 2013.

O dalších 53 miliard můžeme přijít kvůli bývalému personálnímu řediteli soukromé detektivní agentury Josefu Dobešovi, který je dnes ministrem školství. Věci veřejné, tedy jedna z koaličních stran, dle Petra Gazdíka "není stranou, ale je to skupina lidí, která hájí pouze své ekonomické zájmy a projevuje se to tak, že nejsou schopné řídit ministerstvo." To se ale ví již od jara minulého roku, kdy se dostaly na veřejnost plány Víta Bárty z roku 2008, podle nichž plánoval vstoupit do politiky, aby získal ekonomickou moc. Tehdy doslova řekl: "Musíme směřovat k posilování ekonomické a sekundérně politické moci." Vzhledem k tomu, že Vít Bárta ví, že v příštích volbách z politiky odejde, jeho lidé ztrácejí zábrany a chtějí do konce volebního období ukořistit co nejvíc, což ohrožuje právě čerpání peněz z evropských fondů.

Audit Evropské komise na podivné praktiky přišel a hrozí zastavením plateb. Premiér Nečas je však v pasti: kdyby Dobeše vyhodil, což by zřejmě rád učinil, vláda se mu rozpadne a do hry by razantně vstoupil i prezident. To vše situaci silně komplikuje. Neučiní-li ale Petr Nečas nějaký razantní krok, jako se mu to podařilo s primátorem Svobodou na pražské radnici, jeho vláda bude stále slabší a slabší a z politiky brzy odejde i on stejně jako Věci veřejné, což by nejvíce vyhovovalo Václavu Klausovi, který by po odchodu ze své funkce nejspíš s částí ODS, Věcmi veřejnými, stranou paní Bobošíkové, občanskou iniciativou D.O.S.T. a dalšími obdivovateli založil nový politický subjekt: silnou stranu.

Vrátíme-li se ke Karlu Janečkovi, tak ten nám předestírá nepřímo řešení. Kdyby se podařilo podle něj korupci zbrzdit, mohli bychom mít i vyrovnaný rozpočet. Odhaduje, že pouze přímé náklady na korupční jednání v České republice dělají více než sto miliard korun ročně, což zhruba odpovídá plánovanému ročnímu schodku státního rozpočtu. Když se nám to, respektive vládě Petra Nečase, nepodaří, nebude jen v exekuci tzv. Havlovo srdce, které zářilo před jeho odchodem na věži kostela sv. Jiljí, ale – jak opět spočítal pan Janeček – do pěti až deseti let by zkolabovala celá republika. A to je moment, který by nejvíce vyhovoval nové silné straně, která by slíbila vyvést zemi z krize: konečně by dostala dobrozdání k autokracii. Jaké by to mohlo mít důsledky, vidíme v Maďarsku a v Rusku!