Mirek Topolánek, náš velmi, ale velmi neúspěšný premiér, který tak chytře dělal politiku, že se nechal Sněmovnou vyautovat z funkce v polovině předsednictví EU, se ve svém velmi obskurním streamu Topol Show nechal slyšet, že Trump je kretén, jeho odkaz už nikdy nebude pozitivní, a nakonec dodal, že je třeba ho vymlčet.

Mirek Topolánek má ostrý jazyk a za sebou opravdu skvělou kariéru v našem politickém rybníce. Během své dynamické premiérské činnosti se v Evropské radě nezmohl (anebo si nemohu vzpomenout na nějaké pozitivum) na nic, co by alespoň trochu dodalo jeho činnosti působivosti a přineslo naší zemi v EU lepší postavení a budoucnost. Nula bodů. A proto je Mirek Topolánek ten pravý, kdo může pořádně virtuálně nakopnout Donalda Trumpa do zadnice a ukázat svaly tam, kde to nic nestojí a také nic nezpůsobí. Prostě dodatečný hrdina. Ale we don´t need another hero, jak skvěle zpívá slavná Tina Turner.

Dnes je to tak, že patří k dobrému vychování jak u nás, tak v EU pořádně odsoudit Donalda Trumpa. Kdo neodsoudí ostře, není salonfähig v EU. Bez ohledu na to, že analýzou jeho slov nikdy nemůžete dospět k závěru, že vyzval k útoku a vniknutí do Kapitolu. Lze dospět jen k závěru, že se nechoval zodpovědně, když nepředvídal, že dav nemá rozum ani mozek, že masa má „vkus“ a že se mohou najít exoti a hňupové, kteří to nepojmou jako demonstraci odhodlání a síly, ale jako důvod ke kraválu. Nic jiného to nebylo a za to je dobré Trumpa kritizovat a odsoudit. Jako politik má mít schopnost dohlédnout důsledky svých slov. Ale vlna odsudků jen dokazuje, že obecně dnes politici si se svými slovy neví vůbec rady a lítají od zdi ke zdi. Hlavně když se plácá, cituje a komentuje žvanění v médiích. Jen to se počítá.

Jen si vzpomeňte, jak Markéta Pekarová Adamová horlivě tweetovala a kefovala Andreje Babiše, že neodsoudil okamžitě - nejpozději ihned jako jiní čelní politici EU - chování Donalda Trumpa, nebo Nora Fridrichová, která to samé jen jinými slovy s jí vlastní vysoce kvalitní ironií vypeskovala jak Andreje Babiše, tak presidenta Miloše Zemana. Jako by naši politici měli být bezmozky v evropsko-unijním stádu, kteří hned, jak si odbekne Anděla Merkel nebo Emmanuel Macron, musejí papouškovat to samé. Jako by EU byla kolektivní rozum, jehož konkrétní produkty musíme ihned přijmout za své. Jako by se náš premiér nemohl dopustit zločinu vlastního názoru. Ku cti Andreje Babiše je třeba uvést, že jeho vyjádření bylo sice kritické, alel zcela uměřené situaci a významu slov a skutků Donalda Trumpa.

My, hloupí a neuvědomělí, jistě nejsme schopni posoudit hloubku myšlenek nejhoršího produktu americké politiky, fanatičky Nancy Pelosi, jejíž současné angažmá a kopání do mrtvoly odcházejícího presidenta je předzvěstí mnohem horších věcí v budoucnosti USA. A do stejné úrovně, tedy do suterénu se zařadil Mirek Topolánek, čímž po fiasku v presidentských volbách u nás, kde oslnil čtyřmi procenty (tak málo jsem rozhodně nečekal), definitivně ukázal, že už nebude sloužit k ničemu jinému než k okopávání kotníků významných politických figur.

Jistěže špičky demokratů ani americká fanaticky protitrumpovská média, kde vrchol úpadku předvádí v současné době dříve uznávaný Forbes a jeho šéfredaktor, nedocení význam Donalda Trumpa. Ale já jsem si jistý, že se nakonec najdou významné figury světové politiky a politické analytiky, které s chladnou hlavou posoudí, že Donald Trump dokázal vlastně neuvěřitelně mnoho, a to jak doma, tak především na Blízkém východě. Za jedno volební období, kdy se vůči němu chovali demokraté jako k prašivé svini, dokázal neskonale víc než nejlepší vybíhač schůdků do Air Force One a autor skvělého citátu, kterým pohnul zemskou osou, Yes we can za celá dvě užvaněná období. A nebude to trvat zas tak dlouho. Vynikne to o to víc, jak bude postupovat bohužel již zjevná nastupující senilita presidenta nadcházejícího.