25.6.2022 | Svátek má Ivan


POLITIKA: Konec zeleného snu a orákulum

24.4.2006

Termín občanská společnost, jenž tak rád používá náš bývalý prezident, lze velice dobře demonstrovat na existenci Strany zelených, která je vlastně jeho dokonalou inkarnací. Je jejím věrným obrazem, a to jak na poli ideologickém, ve kterém klade důraz na společnost coby „žijící“ celek nebo-li sociální stát, který se o nás občany k naší velké radosti dobře postará, tak i v reálném životě, neboť nesourodý slepenec nejrůznějších protikladných postojů, jímž můžeme zelené charakterizovat v evropském prostoru, se nevyhnul ani naší zemi. Co může spojovat lidi jako jsou vězeň svědomí marxista Petr Uhl s jeho prapodivnými postoji v kauze Vladimíra Hučína odkrývajícího prorůstání levicového extremismu ve státní správě, antikomunistický senátor Jaromír Štětina, volnomyšlenkářský multimilionář Martin Bursík či premiéra provokující recesista Stanislav Penc?

Ideologicky protikladný, a tedy pravicový pohled na pohyb lidské civilizace prostorem a časem by u nás teoreticky měla zosobňovat ODS prezidenta současného vzniklá v dobách porevolučního kvasu díky iniciativě lidí z bruntálské frakce OF, protože svou politickou vizi staví na občanovi, svobodném a zodpovědném jednotlivci, jenž se o sebe dokáže postarat sám a který je alfou i omegou společnosti občanů.

Strana zelených pod vedením Martina Bursíka se před několika týdny dostala do nezvykle velké mediální pozornosti, což ji zákonitě vyneslo mezi horké favority příštích voleb. Její posun vpřed je zároveň doprovázen údajnou ztrátou pozic KDU-ČSL, jež se dostala až pod fatální hranici pěti procent, tedy alespoň virtuálně podle jakýchsi průzkumů veřejného mínění. Jak už to tak v životě chodí, nic není zadarmo a strmý vzestup s sebou přináší nejrůznější úskalí. To se stalo osudným i Martinu Bursíkovi, nové hvězdě na politické scéně naší země, sympaťákovi, jenž je jiný než ostatní a rád by to tu pročistil. Mimořádně zvláštně se z toho úhlu jeví informace o tom, jak nestandardním způsobem mu stát, tedy daně platící občané, věnoval nejen peníze ke koupi druhé části luxusního domu v centru Prahy, jenž má dnes hodnotu tři sta miliónů korun, ale také k jeho renovaci. To vše se navíc událo v době, kdy sám zasedal na pražské radnici.

Řekl bych, že není podstatné, jakým způsobem se tyto pomluvy dostaly na veřejnost. Význačný politolog Jiří Pehe o koupi onoho „bytu“ sice může spřádat nejrůznější fantasmagorické teorie ve stylu za vším stojí Václav Klaus, nicméně nejasnosti, které by šlo vysvětlit během několika minut, zůstávají již podezřele dlouho nezodpovězené, což i ta nejlepší konspirační teorie nezakryje. A to je u muže, který byl médii postaven na piedestal nového čistého politika, docela zvláštní jev. Intriky a podpásové rány k politice prostě patří, tomu se nemůže nikdo divit. Ve hře jsou velké zájmy a ještě větší peníze.

Myšlenka Strany zelených je mi docela sympatická a je škoda, že se v Evropě tak zdiskreditovala politickým amatérismem, věčnými vnitřními boji, naprosto nereálným odporem proti jaderné energii v době, kdy cena jiných energií stoupá a jejich přirozené zdroje se ztrácejí, silným antisionismem a sympatiemi s extrémní levicí. Vzhledem k tomu, že se u nás zelení doposud nedostali k moci, mohou vypadat nově a zajímavě, pokud však Martin Bursík nějakým opravdu jasným argumentem nedokáže, že všechny ty pomluvy kolem něj a jeho nemovitostí jsou opravdu pomluvami, pochybuji, že by se Strana zelených letos mohla dostat do parlamentu.

Jak už jsem podotkl výše, podle průzkumů veřejného mínění se prý lidovci letos propadnou do hlubin zapomnění. Nevím, jestli je za podobnými výsledky skryt nějaký úmysl, myslím si však, že podobné zprávy voliče lidovců ještě více zmobilizují k tomu, aby se v co největším počtu dostavili k volebním urnám. Spojuje je totiž křesťanská víra, se kterou jen tak nějaká sonda do volebních preferencí určitě nepohne. O KDU-ČSL si nedělám žádné iluze, neboť vím, že jsou to také pěkní pragmatici, kteří dobrým místem u koryta rozhodně nepohrdnou. Na druhé straně si však uvědomuji, že ono zdravé křesťansko konzervativní jádro společnosti a jeho pevné a nehybné postoje (nevěstinec paní Barkové, zákon o registrovaném partnerství....) určitě dráždí nejrůznější volnomyšlenkáře napříč celým politickým spektrem. Vůbec by mne nepřekvapilo, kdyby jim jejich nepochopitelná nehybnost v případě některých morálních principů, těch evolučním vývojem vytvořených prostředků adaptace na budoucí neznámo, vytvářela hodně nepřátel.

Celý humbuk kolem toho, kolik lidí chce volit tu, či onu stranu, mi opravdu připadá jako hotová pakárna. Nejedná se totiž o žádné relevantní poznatky, vždyť to ani nejde. Jak chcete třeba i přibližným způsobem zjistit. kdo a jak půjde volit, to je přece naprosto nemožné. Co se týče tendencí, ty jsou zatím celkem jasné a ukazují na sestup ČSSD a zároveň na vzestup a pád nové strany, do které vkládal Václav Havel tolik nadějí. Do voleb se však může stát ještě tolik nepředvídatelných věcí a všechno může být úplně, ale úplně jinak. Jako milé osvěžení vedle těch seriózních výzkumů mi připadá nový národní sport naštvat Jiřího Paroubka pomocí sms hlasování v televizi i když podle posledních nedělních zpráv konečně jedno hlasování vyhrál. Sláva!

Na závěr i já svým způsobem přispěji ke všeobecnému zmatení smyslů. Moje informace má sice stejnou hodnotu jako všechny ty sondáže, neboť svět plyne do rozumem neuchopitelného neznáma, tedy hodnotu naprosto nulovou, ale přesto se s vámi o ni podělím. Jelikož doma nemám křišťálovou kouli ani sadu tarotových karet a ve věštění z kávové sedliny se nevyznám, vyrobil jsem si za pomoci stříbrného řetízku a krystalu křišťálu malé kyvadélko, zkameněl jsem coby sfinga vystupující z písečných dun a má duše se s nelidským soustředěním vznesla až do sféry věcí příštích, do nedaleké budoucnosti.

Zde jsou výsledky mé pouti:

ODS 34%, ČSSD 23%, KSČM 15%, KDU-ČSL 15%, NEZDEM 6%, ----- ( SZ 3% ).

MartinMarak.free.fr